Petra Nachtmanová - autorské stránky

Drapinka a Lahůdka

14. září 2013 18:14:00

dort, pohádka Drapinka a Lahůdka

Drapinka a Lahůdka byly dvě psí slečny. Drapinka černá, s bílou pravou zadní ťapkou a s bílým pravým uchem. Lahůdka naopak celá bílá, kromě levé zadní ťapky a levého ucha, které měla černé.

Drapinka a Lahůdka bydlely vedle sebe, ale moc se nebavily ani se nenavštěvovaly. Nelišily se totiž pouze barvou, ale také povahami. Lahůdka byla milá, hodná a pracovitá. Drapinka protivná, nepřející a trošku líná. Jedno měly ale společné: obě moc rády mlsaly a každou neděli vysedávaly v cukrárně u dortíků. Seděly samozřejmě každá zvlášť, každá měla svůj vlastní stoleček.

Jednu neděli si Drapinka zapomněla peníze. Jen si sedla ke svému stolečku a přemýšlela, co udělá. Domů se jí vracet nechtělo a tak zaujatě seděla a pozorovala Lahůdku, jak si nese ke svému stolku talířek s dortem a čaj.

Co se ale nestalo, když si Lahůdka sedala, tak shodila lžičku na zem. Povzdechla si a odešla si ji k paní prodavačce vyměnit. Drapince se mezitím sbíhaly sliny, když viděla na stole opuštěný dort. Lahůdka si dnes dala i Drapinky velmi oblíbený karamelový dort, posypaný oříšky a šlehačkou.

Víc se nemohla ovládnout. Neváhala ani další vteřinu, rychle vstala a u stolečku Lahůdky se zakousla do dortu. Ukousla celou půlku a velký kus jí zaplnil celou pusu. Druhá půlka jí upadla na židli, jak se lekla, protože uviděla Lahůdku, že se již zase vrací s čistou lžičkou ke stolku. Rychle si zase sedla ke svému stolečku, ale zády k Lahůdce, aby nebylo vidět, jak kouše její dort.

Tiše seděla, kousala a čekala co bude.

„To jsem ale nešika! Nejdřív mi spadne lžička na zem a pak si ještě shodím dort, přitom jak ji zvedám. Ach jo.“

Zaslechla Drapinka Lahůdku a rychle polykala sladkou dobrotu, protože zaslechla jak ji Lahůdka volá. Ona nemohla odpovědět a ani se otočit, protože ta stále plná pusa by ji prozradila.

„Drapinko, Drapinko.“

Drapinka zrychlila tempo kousání a polykání. Povedlo se. Stihla to. Lahůdka jí nemůže nic dokázat. Lahůdka vstala a přišla k jejímu stolečku. Začala se Drapinky zvědavě vyptávat.

„Drapinko, proč tu sedíš tak smutně? Dnes si nedáš dort?“

„Hmm, víš Lahůdko, zapomněla jsem si doma peníze.“

„Ty jsi zapomněla peníze a já zase shodila lžičku a dort. Dort spadnul tak šikovně, že nemůžu najít druhou půlku. To je dneska den. Víš co? Zajdu koupit dorty pro nás obě.“

Drapinka nic nenamítala a jen přikývla. Lahůdka si ničeho ani trošku nevšimla a navíc jí ještě koupí dort! To je ale opravdu den!

Za chvilku Lahůdka přinesla dorty a obě seděly mlčky u stolečku. Drapinka rychle snědla svůj příděl a řekla Lahůdce, že pospíchá domů.

Doma se Drapinka radovala, jak jí vše bezvadně prošlo! Neradovala se ale moc dlouho, protože ji začaly trápit těžké sny. Každý den se jí zdálo o tom, jak ji honí veliký karamelový dort, jak se topí ve šlehačce, anebo se cpe dorty tak, že se z toho dusí.

„To mám za to, že jsem ukradla dort Lahůdce,“ špitala si Drapinka a svědomí ji trápilo dál. Pravda, byla nepřející, protivná a líná, ale nikdy nekradla a teď vzala dort své hodné sousedce Lahůdce.

Dalších pár dní ji přivedlo k rozhodnutí, že musí napravit co se dá! V neděli se rozhodla, že přestane být na den protivná a vydala se do cukrárny o něco dříve než obvykle, a hlavně dřív než Lahůdka.

Jakmile Lahůdka vešla do cukrárny s úsměvem na ni volala: „Ahoj Lahůdko, sedneš si dnes k mému stolečku? Dnes tě zvu já.“

„Ahoj Drapinko, sednu,“ usmála se Lahůdka a sedla si naproti Drapince.

Drapinka před ni položila talířek se dvěma dorty.

„Ale, to je moc, já tě pozvala jenom na jeden.“

„Víš….no, Lahůdko…to jsem byla já, kdo ti minulou neděli snědl půlku dortu a tu druhou shodil na židli. Prosím, můžeš mi prominout? Já vím, že jsem protivná a líná, ale krást jsem neměla. To ta moje lenost….“

Lahůdka se nemračila, začala se strašlivě smát a vylodila i malý úsměv na své sousedce, která zatím ještě nevěděla, zda ji odpustila.

„Mně to bylo hned divný, že toho dortu je jenom půlka! Odpouštím ti. Vidím, že ses sama přiznala a navíc i sladká omluva mě potěšila.“

Lahůdka s Drapinkou si podaly tlapky na usmířenou a pak si povídaly neuvěřitelně dlouho, protože chtěly dohnat čas, který ztratily tím, že Drapinka o přátelství neměla zájem.

Příští týden již jeden stoleček zůstával pro další zákazníky. Lahůdce a Drapince postačil jeden jediný a každý týden si sem přinášely čerstvou kytičku, vypěstovanou společnými silami na jejich zahrádkách.


přečteno: 9365x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017