Petra Nachtmanová - autorské stránky

Hvězdička Janička

14. září 2013 18:17:00

pohádka Hvězdička Janička

„Růženko, zůstaň se mnou o chvilku déle, prosím,“ žadonila roztomile hvězdička Janička

„Ne, Janičko. Opravdu nemohu, už se cítím moc unavená. Ostatní hvězdičky dávno zašly. Ty bys měla jít také spát,“ odpověděla jí největší kamarádka hvězdička Růženka a pomalu zhasínala.

„Já zůstanu. Musí si mě přece konečně všimnout,“ povzdechla si Janička a popřála Růžence dobrý spánek, když už tak často zívala a zapomínala dobře svítit.

Janička si myslela, že když do oken pekárny budou svítit dvě, že si jí konečně pekař Vojta všimne. Jenže marná snaha! Měsíc už svítila nad oknem pekárny a svítila nejvíc a nejkrásněji z celého okolí. Uměla opravdu skvělé hvězdičkové kousky, ale pekař Vojta jenom stále vypracovával nějaká těsta a pekl koláče, housky a chleba a hlavu nikdy k obloze nezvedl.

Tak moc si přála Janička okusit alespoň kousek z toho, co každý den pekl. Vůně pečiva ji sem před měsícem přilákala, když si jen tak poskakovala po noční obloze a hledala místo, kde bude nastálo svítit. Kdyby si ji Vojta všiml a pozval dál, mohla by mu pomoci a pekař by jí jistě dal ochutnat.

Trávila tu ale všechen čas, co od táty Měsíce měla a pekař se ani jednou nezadíval z okna ven na oblohu. Musel ji pozvat on, aby mohla sestoupit z oblohy. Bez pozvání bohužel nikam nemohla. Každé ráno ji muselo sluníčko vyhánět z oblohy a někdy ji i pořádně šlehlo paprskem, aby odešla z místa nad pekárnou.

Dnes už znovu vycházelo a ukazovalo na ni prstem, aby šla spát. Povzdechla se a s nechutí se musela sebrat a jít. Čekala u pekárny další měsíc a konečně jednou v noci pekař otevřel okno a podíval se na oblohu.

„To je ale dnes nějaké teplo! Hvězdičky svítí. Ale vlastně vidím jen jednu a ta svítí jako pět dohromady Jsem blázen či co? Připadá mi, že se na mě usmívá. Usmíváš se viď, ale kdo mi tu dnes pomůže? Nechtěla bys sejít z oblohy a trochu mi pomoci s pečením?“ povzdychl si Vojta a začal zavírat okno, ale hvězdička už skočila na okenní římsu.

„Tak jsem tady, když jsi mě pozval, pekaři Vojto. Čekám tu už dva měsíce až mě zavoláš.“

„Ale copak hvězdy umí péct koláče a housky?“

„Já ano. Sledovala jsem tě a všechno umím. Dáš mi pak něco dobrého ochutnat, když budu pilná?“

„Dám hvězdičko, to víš, že dám. Tak mi ukaž co umíš,“ smál se Vojta a podával jí zástěrku, aby se neumazala.

„Jmenuji se Janička,“ představila se mu a pustila se do práce.

Měla obrovskou radost a první ze všeho upekla housky sypané mákem, které ji moc z výšky lákaly. Povedlo se! Pekař ji pochválil, že všechno dobře umí a mohla sníst kolik kousků jen chtěla a vzala sebou i něco ochutnat Růžence.

Od té doby chyběla na obloze jedna hvězdička. Hvězdička Janička již nesvítila nad pekařovým oknem, ale pekla spolu s Vojtou voňavé housky, koláče a chleba. I spát chodila včas, jak se na hvězdičky sluší, protože byla po práci unavená a s plným žaludkem se jí dobře spalo.


přečteno: 9259x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017