Petra Nachtmanová - autorské stránky

Kožíšková nadílka pro plejbojandu

14. září 2013 19:14:00

Kožíšková nadílka pro plejbojandu

Horskou vesnici Lulanet pokryly závěje sněhu. Z bílých hromad vykukovaly stříšky chalup, tak poklidně zapadajících do lůna matky přírody.

U rozsvícených oken si pro vlastní potěšení, z kouzelných dnů vánoc, ozdobili lidé živé jehličnany. Též uvnitř, za okny, zářily prskavky, ozdoby roztřpytily jehličnaté větve a řetězy dotvořily štěstí rozsvícených stromků.

Nastal Štědrý den, hodiny, ve kterých se poklady otevírají lépe než v obyčejné dny roku.

Ťuk. Ťuk.

Lehké zaťukání na dveře jedné chalupy, přerušilo poklidné dřímání pana Petra Štědrého u vánočních koled.

„Koho to sem čerti nesou,“ zaklel a pomalu se šoural otevřít.

„Ahoj, jsem králíček plejbojáček a kdo jsi ty?“

„Já? Ehm. Člověk….vlastně Petr,“ odpověděl slušně a zmateně přelétl očima krásku před sebou. Že by zázrak? Poklad? Jo, učiněný drahokam to byl. Stačilo ji strhnout na gauč a hvězdy by vytvořily neslušné obrazce.

„Ženská, co tu sakra děláš v zimě v plavkách a se vztyčenejma ušima?“

Dlouhonohá plejbojačka se smutně zadívala do samotářských očí muže a pokrčila rameny.

„Spadla jsem z nebe, víš?“

„Králíci přece nosej kožichy, to nevíš?“

Vnadné, téměř odhalené tělo ho vzpružilo. Slastně mlasknul, ale k ničemu dalšímu se neodhodlal.

„Petříku, umrznu, jestli mi nepůjčíš kožíšek.“

Promluvila na něho znovu líbezným hlasem třesoucí se žena. Probral se ze snění, musí jí pomoci dřív než bude pozdě.

„Nedáš si sklenku dobrého domácího vína?“

„Kožíšek by nebyl?“

„Jenom kožešiny u krbu. Jedna ovčí, druhá medvědí až ze Sibiře a ta třetí je pravá tygří z Asie, stála mě majlant. Určitě to není žádný nehřejivý šunt, to se spolehni. Tak pojď dál.“

Vešla, posadila se u krbu, zabalila do kožešin svůj tělový poutač a srkala svařáka pro zahřárí.

„Už je ti teplo, děvče?“ zažertoval.

„Teplo, dědečku. Teplo, staříčku,“ odpověděla s úsměvem a on zrudnul. Ptá se na blbosti a dostal pořádnou pecku od reality. Produktivní věk měl opravdu dávno za sebou. Zrovna před ní se takhle dobrovolně ponižuje.

„A copak ti nadělil Ježíšek?“

„Nic, zlobila jsem.“

„Vánoce nejsou to pravý bez dárků, víš co? Vyber si jednu kožešinu, když je tak něžně hladíš.“

„Jsou moc pěkné. Jedna lepší než druhá, nevím, kterou si vzít. Jsi moc hodný, víš?“

„Ále, nepřeháněj. Nenechám tě přece zmrznout. Kde vůbec bydlíš? Jsi ta Tondova nová?“

„Ne, já nejsem ničí a bydlím daleko.Móóóc daleko.“

„Plejbojačko, no kdybys….ále nic.“

Chtěl, aby se na chvilku vynořila v kožíšků, ale vypadala tak nevinná, smutná a opuštěná.

„Víš co? Vem si ty kožešiny všechny. Stejně se na ně jenom práší:“

Rozzářila se jako úspěch při potlesku. Zvedla se ze země a pyšně se postavila.

„Jsi moc hodný, také se ti odměním.“

Dala mu pusu na tvář a přidala jednu na čelo.

Ach, zázrak se ho dotkl! Liboval si muž, seděl s blaženým úsměvem v houpacím křesle, poslouchal koledy a snil o síle mládí a zmocnění se milé plejbojandy.

Ta mezitím odešla z chalupy. Kožešiny odhodila do vrtulníku a rozletěla se k dalšímu zázračnému příbytku.

Do ticha noci se ozývalo: Ťuk. Ťuk.

„Ahoj, jsem králíček plejbojáček. A kdo jsi ty?“

Štědrá noc otevřela mnoho skříní, šaten a půd.

Inu kdo by se na roztomilého králíčka zlobil? Zvířátkům se přece musí pomáhat.


přečteno: 9771x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017