Petra Nachtmanová - autorské stránky

Vltavosplíny

14. září 2013 19:16:00

povídka Vltavosplíny

Most. Před mostem lidé, na mostu lidé, pod mostem říční víry. U mostu kost, u kosti pes, u psiska žebrák. Za žebrákem most, za mostem parné léto, pod létem voda…..Vltava.

Plynoucí řeka omývá břehy. Tiché bláznění rybářů nese po proudu myšlenky na ploutvemi mrskající se svět. Zatoulaný pes žíznivě pije uhánějící vodu a nestará se o vládu kočky na protější straně. Dvou koček!

První je čtyřnohá. Mrštně poskakuje, potažena černým lesklým kožichem a snaží se dohonit běláska mezi usychající travou.

Druhá je dvojnohá. Stojí sevřena do strečových džín béžové barvy a trika s keltským znakem. Snaží se dohlédnout za most. Dívá se vzhůru do léta. Za létem most, na mostu lidé, videokamery a fotoaparáty a za nimi paprsky slunce.

Ne, pouze fantazíruje. Nedohlédne dál než na zacloněné léto. Ve vzduchu tmavý, padající vak. Za vakem muž, za mužem hlas, za hlasem výkřik.

Jeden, druhý, třetí……desátý. Za jedenáctým výkřikem žena, před ženou rozhodnutí, nad ženou změna, v ženě řeka….Vltava.

Tok, co na okamžik ustupuje ke břehům a otevírá cestu lidské rybě. Necáká. Nekřičí. Neodporuje. Pluje, nechá se unášet a utonula by, kdyby se na mostě lidé nechytali za hlavy a nepěli rozkazovačné serenády.

„Zachraňte ho někdo! Zachraňte!“

Skočil sám nebo ne? Žena, co má sama v srdci Vltavu si svléká rifle, ladnou šipkou skáče a umně odstrkuje rozčeřenou vodu. Ve vodě muž. V muži trocha štěstí. V ženě malá naděje. Má! Má ho! Má i víc. Ještě víc. Nejvíc. Odřené čelo, trochu bezvědomí, ale rozhodnutí nezmění. Ona ho zachrání!!

Zkušeně přidržuje bezvládné tělo a odplouvá na souš.

On nedýchá. Nereaguje. Nemrká. Ukládá ho na břeh a nečeká. Hraje si z úst do úst, z očí do očí, ze slov do slov. Kuckání. Vykašlává vodu ven a šeptá.

„Děkuji vám, krásko.“

Úsměv. Druhý úsměv. Za třetím pousmáním výkřik. Zachránila ho! Zachránila!

Sanitka houká. Lidé z mostu ukazují a dva muži spěchají k dvojnohé ženě a oživené rybě. Zrychlený dech. Lékař. Nosítka. Prohlídka.

„Zachránila jsem ho, vidíte?“ usmívala se žena a třásla se ve spodním prádle a husí kůži.

Lékař v plášti sahal na krk a hledal tep, známku života.

„Je mrtvý.“

„Ne, co to povídáte? Já ho zachránila.“

„Skočil kvůli vám?“

„Ne, vůbec ho neznám.“

„Lidé nahoře křičeli, že zastavoval turisty a ptal se jestli tý holce dole má odpustit, ale že i tak bude litovat.“

„Ne, já ho opravdu neznám,“ dívala se na nosítka přikrytá bílým plátnem. Pod ním ta průsvitná tvář, vypoulené oči, namodralý obličej, sten…..

Vltavo, Vltavo, proč jsi tak zrádná?

„Muselo to být asi kvůli nějaký jiný. Nic si z toho nedělejte, slečinko. Tihle sebevrazi si stejně přejou jenom smrt. Záchrana by nebylo to pravý.“

„Asi máte pravdu.“

Kvůli ní? Rozhlížela se kolem. Pes, kočka, rybář, cyklista-muž, chodec-muž, kytarista-muž a ona žena. Jediná dole.

„Zachránila jsem ho, proč umřel?“

„Třeba z nešťastný lásky. Nebrečte, paninko. Nechcete něco na uklidnění? Pojďte, svezeme vás.“

„Budu s ním vzadu?“

„Ne, já tam s ním pobudu,“ uculil se plešatý zdravotník.

„Dobře, vyložte mě na Staromáku, prosím.“

 

*

Procházela se po náměstí. Halenka už uschla, ale nechtělo se jí domů. Co tam? Prázdný byt, v koutě žehlicí prkno a v posteli časopisy o štěstí. Nešťastná láska. Taky to znala. První. Druhá. Třetí a samota….

Nemohl být tajným ctitelem? Chodila kolem něho a nevšimla si? Co ten kluk z trafiky, kterýmu zavrtěla zamítavě hlavou na pozvání do divadla? Ne, to přece nebyl on. Vypadal jinak.

Byla přidušena vlastní osamělostí a nevnímala nic kolem. Co když ji sledoval a chtěl si promluvit? Nebo si s ní dát schůzku a ona pokaždé příliš spěchala a z toho nekonečného pronásledování skočil…..

Vltava. Vltava. Nesmí na ni myslet. Nesmí přemýšlet ani o něm. Nastoupila do metra a hodinu se projížděla. Proč se do toho vrtala vůbec Vltava? Proč přitahovala nešťastníky? Taky jednou chtěla skočit. Dnes. Ale bála se zůstat ve studený vodě sama. Líp se umíralo doma, v teple.

Vracela se domů. Vyjela výtahem do pátého patra a před bytem vytáhla klíče z kapsy. Lekla se, když vzhlédla k zámku. Srdce poskočilo hrůzou a rozbušilo se hlasitěji než hluk silničního provozu táhnoucí se z ulice. Dveře byly pootevřené. Sousedi z patra tu v tuhle dobu nebyli a ty ostatní neznala.

Strčila klíčem do dveří a otevřela dokořán. Narazily do skříně na chodbě.

„Haló, je tu někdo?“

Naivně volala. Klid. Ticho. Slyšela chod hodin: Tik tak tik tak tik tak tik….a srdce buch, buch, buch.

Cvak! Lekla se dalšího zvuku. Dveře zaklaply. Asi průvan.

Stejně měla strach z domova. Byla ve svém a zároveň v cizím. Našlapovala do každé místnosti a kontrolovala podezřelé kouty.

Nikdo tu nebyl. Oddechla si. Pak na stole v kuchyni našla dopis: „Pro Lucii.“

Neznala písmo, ale otevřela ho.

„Hledá se slečna, co dnes zachránila u Vltavy mladíka páchajícího vraždy. O.P. Zavolejte, prosím, na číslo 2456654“

Zamotala se jí hlava.

Tak přece ho zachránila? Dokonce ji znal. Říkali, že umřel, ale spletli se. Jak jen našli její byt? Prozradil jim to tajný ctitel? Ano, řekl. Nechtěl, aby se trápila jeho smrtí.

Ona tady ve velkoměstě skoro nikoho neznala. Pouze sousedy z patra od vidění. Přistěhovala se před třemi měsíci kvůli dobře placené práci ve firmě na kosmetiku.

Zavolá. Měla radost. Vyťukávala číslo, 2, 4, 5…někdo zazvonil. Zacvakla talčítka a dívala se ke dveřím. Kdo by to mohl být?

Zvonek se znovu rozdrnčel. Crrr. Crrrrr. Crrrrrrrr.

Zacpala si uši. Nemohla se soustředit. Nemohla přijímat návštěvy, když si nebyla jistá, zda je skutečně O.P. mrtvý či živý. Crrrrr. Nastalo ticho. Co když je to on?

Přišel, aby poděkoval. Přešla ke dveřím. Vytáhla se na špičky a kukátkem hledala hosta. Nikdo tam nestál. Je jasné, že odešel. Nebude tu trčet než si ona dá dohromady desítky pochybností.

Přesto otevřela. U prahu ležel balíček. Obhlídla schodiště, levou i pravu stranu chodby, ale návštěvník již zmizel. Vzala si zásilku a zavřela za sebou dveře. Dárek. Teprve teď si všimla, že tam není žádná adresa. Byl bílý a ovázaný provázkem.

Nožem prořízla špagát a rozbalila papír. Pootevřela krabici, ale než se stačila podívat na obsah, rozdrnčel se telefon a zvonek u dveří. Crr. Crrrr. Crrrrrrr. Zacpala si uši a přivřela oči. Když je po chvilce otevřela, vyjekla hrůzou. Z krabice koukala hlava zachráněného.

Mrtvola. Má tu hlavu mrtvoly. Prudce vstala od stolu a krabice spadla na zem. Vyjekla. Hlava se vykutálela a s ní doklady. Její občanka, peněženka a řidičák. Sakra! Musela to nechat v sanitce.

Sanitka. Crrr. Crrrrr. Třeštila jí hlava. Ti dva záchranáři od rychlý záchranný služby. Museli to být oni. Maskovaní zabijáci! Podříznou ji jako slepici. Brrrr. Od ostří se táhla zima jen při pomyšlení. Zpanikařila a nepřítomně zvedla telefonní sluchátko.

„Slečno, budete zachráněna!“

Vyjekla a upustila ho. Běžela ke dveřím a chtěla je zatarasit. Vypískla hrůzou, když našla na botníku lístek: „Záchrana jako odměna pro vás!“

Na nic nečekala. Vběhla do koupelny. Zamkla se. Roztočila kohoutky s příjemně teplou vodou.

„No tak honem, teč! Rychle jako Vltava. Jako stovky lidí proudící po dlažebních kostkách. Jako zkažená láska na citlivém hrnci. Honem, utíkej, plyň, zachraňuj!“

Dočkala se. Vlezla si dovnitř a skočila do hloubky.

Ve vaně voda, ve vodě Vltava, plynoucí, tichá, mlčenlivá. V mlčenlivosti žena a za ní mýdlové bublinky, co žbluňkly na pomoc.

Zachránili ji. Uzamkli. Vsákli.

Bolest! Brrrr, nesnesla by to ostří na holém krku….

Crrr. Crrrrrr….

Nesnesla by zimu, když si přála teplo. Nesnesla by dál brouzdat po březích…..

Ve vodě žena….snad Vltava. Voda, co si leží ve splínu. Voda oddávající se záchraně……


přečteno: 9767x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017