Petra Nachtmanová - autorské stránky

V lese

18. března 2013 23:17:00

povídka V lese

V lese se nedá

nic programovat, Majku

Sbírá se, co je!

 

Abychom splnili předsevzetí o dětech dřív než dotikám, naplánovala jsem pravidelné výlety a dovolené v přírodě. Čerstvý lesní, luční a polní vzduch nám měl pomoci k narození krásných živých mláďátek namísto ušatých robotů zabalených do nějakého viru neznámého tipu.

„Jsou tu houby, houby!“

„Kdo hledá, najde!“ odpověděla jsem budovatelsky hubatému a nespokojenému Majkovi.

Zakopával o jehličí, kořeny, kapradí, kameny. Chytal klíšťata na rukávy svetru a našel borůvky. Otrhaný keřík nacpal sobě do pusy, aby náhodou nenesl domů důkaz, že tu netrpěl zbytečně.

„Cha, to bylo asi všechno. Dvě hrsti borůvek. Zuzko, musíme přijít jindy. Rád se vyhledávače tvým jménem zeptám kdy nastane vhodná doba návštěvy.“

„Nene, Majku. V lese plníš funkci vyhledávače sám. Žádné elektrické pomocníky nepřijímej. Snaž se. Naprogramuj se a hledej.“

Poslechl a předváděl usilovné pátrání. Ušli jsme dva kilometry a na mne se pousmálo štěstí. Každých pět minut jsem volala „Mám houbu“ „Mám další“ „Dvě další.“ „Tři další….“

Majk mlčel.

Pak oznámil, že jde na velkou. Sednul si na bobek a zíral před sebe zatímco já hledala.

Tlačil a po chvilce tlačení ječel: „Mám houbu, jednu, dvě, tři…no asi dvacet. Pojď sem, jestli jsou to ony.“

Obešla jsem bobkové posezení nad bobky a vsunula se pod křoví. Sakra! On si na chvilku dřepne a najde hnízdo největších pravých hřibů, které mé oči kdy spatřily. Letmo jsem mrkla na třicet mých malých hub v košíku. Vypadaly uboze, podřadně, staře a nedozrále. A ty jeho!! Jeho nalezenkyně na mne blikaly nadřazeností, mocností, veselostí a zdravím uvězněném ve všech bylinkách.

Kam je dám? Ptám se v duchu sama sebe a sundavám si šusťákovku, kam opatrně skládám ty menší dvaceticentimetrové.

„Hele tyhle tři velký musíme vzít do ruky, už se nikam nevejdou. Co proboha děláš?“ ptám se, když na místě, kde před chvílí tlačil něco důležitě hledá, „nakadil si na houby?“ popichuju ho a tím se mi ulevuje.

„Néé, ale asi jsem se zbláznil. Moje hovna se propadly. Chtěl jsem je zahrabat a zmizely.“

Odhrnoval botou spadané listí, kousky větviček a jehličí. Skláněl se hluboko k zemi a stále neobjevil to, co ztratil.

„Ale prosím tě, přece se nemohly propadnout. Snad si nemyslíš, že ti je nějaký krtek odnesl nebo co? Nebo ti snad pomohla chobotnice Jíjí? Vymačkal si ze sebe vůbec něco?“

„Jóó a hodně,“ chlubil se.

„Hlavně si nedělej srandu. Děláš, viď? Už jsi to určitě zahrabal a chceš, abych se starala, kam se poděly tvoje hovna, jen mě balam….“

Nedořekla jsem větu, došlo mi to. Majk se totiž znovu otočil ke mně zády. On měl na sobě dlouhý ručně pletený svetr s obrázkem tlustého jelena vepředu a malých jelenů na dolním lemu. Malí jeleni vzadu nabobtnali. Vlastně nabobkovatěli. A přitom roztáhli zadní lem. Ano. Ano. Hověly si tam. Pásly se s jeleny pod svetrem.

Přepadl mne záchvat smcíchu.

„Majku, vyklep si svetr,“ pověděla jsem krátce, protože jsem nebyla schopná nic víc bez výbuchu smíchu říct.

Domů z lesa jsem jela autem. Majk pochodoval pěšky a navíc se po delší túře musel pustit do praní.

Inu, kdo si co zadělá….chi chi…..


přečteno: 10717x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017