Petra Nachtmanová - autorské stránky

Výstava modrých andělů

19. března 2013 13:51:00

povídka Výstava modrých andělů

Ty dvě obří sochy s pokrčenýma nohama a rozevřenými křídly, překryté fialovým závojem, bylo všechno co výstava „Blue J.“ nabízela. U otevřeného vchodu nebyl nával ani díky barevně zvýrazněným slovům na ceduli, z části zakrývající reklamní poutač.

„Vstup zdarma! Blážo, chceš vidět anděly?“

Přikývla a pro jistotu zakřičela „Jóó!“. Odtrhla se od rozjímání u výlohy módních trendů a hnala se přes kostky z jednoho konce náměstí Radosti na druhý, k bývalé pivnici.

„Dělaj tu teď výstavy, dobrý co?“

„Pro tebe ne, tys sem chodil rád,“ ušklíbla se a zadívala se na fotografii anděla přišpendlenou na dřevěných dveřích.

„Líbí se ti?“ zamluvil choulostivé téma a vytahoval z kapsy u kalhot peněženku.

„Nekupuj to! Vstup zdarma a za mizernou fotku chtěj pajsku.“

Zasunul ji zase zpět a ze zvyku vešel dovnitř jako první.

U informačního pultu nikdo neseděl. Chvilku počkali, ale nevypadalo to, že nebeské posly někdo hlídá. Vešli tedy do velké vystavovací místnosti s klimatizací.

Kdyby nebyla neděle a město poloprázdné, jistě by sem zašlo víc zvědavců. Už jen díky té osvěžující věci kolem nich. V počátku letošního, nezvykle horkého léta, si nikdo nemohl víc přát.

Dvě sochy nezaplňovaly ani jednu čtvrtinu místnosti, i když byli obrovské. Chytli se za ruce a radostně vzhlíželi vzhůru. „Nejsou modří, věříš tomu? Spíš bílí nebo fialoví jako ten závoj přes ně. Ty fialový koniklece ve vázičkách u nohou to umocňujou. Jsou to fialoví andělé,“ rozhodla Bláža a nespouštěla z nich oči.

„To jen matou. Schválně si vlezu pod přehoz, abysme se přesvědčili. Já tam stejně chtěl vlízt.“

Nemusel jí povídat proč, upozornění pod každým vystaveným „Zákaz vstupu!“ mluvil za vše. Co je zakázáno, musí být probádáno! Bylo heslo jemu podobných típků. Znala to. Zase se bude snažit, aby tam nelez a on to udělá.

„Nelez tam. Pojď pryč, nic na nich není. Obyčejní andělé.“

„Dojdu ti pro jeden koniklec, líběj se ti né?“

„Jo, ale na louce. Jsou krásný a jedovatý.“

„Trochu jedu neuškodí. Nebudeš je přece jíst.“

Podlezl dovnitř a vzal jeden květ koniklece.

„Nekecali, andělé jsou fakticky modrý, ale ty kytky fialový.“

Na chvíli zmlkl a sledoval anděla.

„Směje se mi,“ zašeptal vážně.

„Ne, to já.“

„On se fakticky směje, neslyšíš ho?“

„Už pojď nebo nás někdo uvidí.“

Jen to dořekla, zmizel. Anděl ho pohltil a ona z hrůzy zakřičela.

„Kde jsi? Co se děje?“

Zpanikařila, udělala pět kroků zpět a zase se vrátila. Objevil se.

„Co ti je? Proč plašíš? Vzadu byla díra, vlezl jsem tam. Víš jaká to byla paráda, být pohlcenej andělem?“

„Myslela jsem, že je po tobě. Kdoví, co je to za sajrajt, že tě to vcuclo.“

„Máš moc bujnou fantazii. Vcuclo, cha cha. Na, vem si ho.“ Podal jí koniklec a letmě ji políbil na rty. Nepřičichla si. Jen tiše obdivovala tu jemnou krásu, kterou kvůli ní ukradl.

Procházeli se ještě hodinu po městě a pak se vrátili domů. V bytě ho poškádlila květinou na tváři. Zanechala mu tam modrou šmouhu.

„Sakra, je to nějakej uměle nabarvenej. Umeju ti to, abys nevypadal jak šmoula.“

Odhodila kytku do koše. Ruce měla také modré a nešlo to umýt.

„Nech to bejt, Blaženko. Párkrát zopakujeme očistu a sleze to. Jdeme dělat lepší věci.“

Skočila rozzářená do postele a neodpustila si něžné oslovení: „Ty můj vášnivý šmoulíčku!“

Ráno jim přineslo příjmené překvapení. Modrá zmizela. Vcucla se či rozplynula a nikdo by nepoznal stopy po včerejším ukradeném štěstíčku.

 

*

 

O pár dní později

 

„Kde mám tu modrou košili a sako?“

„Říkal jsi, že už to nosit nebudeš. Je to v bedně pod postelí.“

„Když jdeme do divadla na to drama, tak to oprášim.“

„Mně je to fuk, vem si co chceš.“

V poslední dny jí připadalo, že je na modrou víc přívětivější. Začal ji nenávidět před pěti lety, kdy zemřel pes Myšák a přikryly ho modrým hadrem. Konečně si bude moci koupit ty modré hrníčky s kopretinami!

Do městského divadla ho vytáhla maximálně dvakrát ročně, ale i za to byla vděčná. Jindy nejdříve protestoval nebo komentoval děj. Dnes jen tiše seděl a nemohl odtrhnout oči od hry. Dokonce ji překvapil všetečnou otázkou.

„Jak si říkala, že se to jmenuje?“ zašeptal a ona se rozzářila. Zaujalo ho to. Měla radost a stejně šeptavě odpověděla.

„Dagmar a hodinář.“

„Že tam poletujou modří andělé.“

Zarazila se. Podívala se na jeviště a na něho, jako by se chtěla přesvědčit. Ale nemusela, jí oči nemátly. Kromě jedné ženy čtyřicátnice, hodináře, jeho dcery a nevlastního syna, tam nikdo jiný nevystupoval.

„Máš vidiny,“ pošeptala mu, „andělé tam nehrajou.“

„Nemám. Dívej se pořádně, teď lítaj nad tou ženskou Dagmar.“

„Nedělej si srandu, nejsou tam,“ řekla a položila se na jeho ruku svou.

On se ale neuklidnil. Začal nervózně klepat nohou o zem a volnou rukou o opěradlo.

„Pššt,“ ozvalo se zezadu.

Nedokázal přestat. Rozčílilo ho to. Copak byl blázen? Andělé tam byli! Když jinak Blažena nedá, ukáže jí je.

„Opravdu je nevidíš?“

„Ne.“

„Jdu ti je ukázat, abys ze mě nedělala idiota.“

„Neblbni, teď?“ napřímila se na sedadle a držela ho za sako, ale nedal se zastavit a vstal. Ve chvilce vyskočil na jeviště a ona sklopila studem hlavu.

„Dívej se, dívej!“ křičel a poskakoval vedle vyplašené herečky. „Modří andělé jsou tady. Jsou tady!“

Zčervenaly jí tváře. Poskakoval na pódiu mezi udivenými a naštvanými herci. Šeptali mu, aby odešel, ale on je odstrkoval a vykřikoval s radostnou tváří malého kluka:

„Andělé! Modří andělé.“

V hledišti to šumělo. Lidé nevěděli, co se děje. Pár lidí poznalo, že tohle do scénáře nepatří. A rozkazy zněly jasně: „Vykopněte toho blázna.“

Když už ho chtěli vyhodit, najednou se vznesl ze země do vzduchu. Poklidně si poletoval a lidé ho užasle pozorovali. Začal si zpívat píseň.

„Andělé, modří andělé. Odnesou tě do nebe mezi rajské modravé…..andělé, modří mstitelé….“

Nevěděla, že odletěl pryč z budovy. Tleskali mu a ona mezi tím směšným aplaudováním vstala a s pláčem odešla domů.

Taková ostuda! Nikdy víc s ním na žádné představení nepůjde. Udělal jí to naschvál, aby se jí kultura zprotivila. Zabouchla za sebou dveře od bytu a čekala, kdy se vrátí a omluví. Ale nepřicházel. Nevracel se.

Rozednilo se další ráno a nadešel nový večer. Přemýšlela, že zavolá Policii, ale co by jim řekla? Muž se v divadle zbláznil a asi ho unesli modří andělé? Navíc jí ruce zničehonic znovu zmodraly. Brečela a kromě čekání, nevěděla co dál.

Vrátil se druhý den o půlnoci. Opatrně otevřela dveře. Mlčky vešel. Oči se mu zvláštně leskly. Všimla si, že má modrou kůži. Svlékla ho, protože tvrdil, že se dusí. Položila na postel a dávala mu studené obklady na čelo. Třásl se a hořel.

Zavolala ambulanci. Vyptávala se ho, kde byl a co se mu stalo, ale neodpovídal. Než přijeli dostal záchvat. Plival modrou tekutinu z úst. Rozšířily se mu panenky. Měl na nich modré andělíčky, když umřel.

„Zabili tě, zabili. Ty andělský mrchy tě odnesly ze života.“

Záchranka přijela pozdě. Šíleně křičela: „Zabili ho modří okřídlení prevíti.“

Mysleli si, že je blázen. Zavřeli ji v obývacím pokoji a zavolali Policii, stala se podezřelou z vraždy.

Pitva zněla přesvědčivě. Byl otráven neznámou modrou směsí, kterou měla na rukách. Nikdo jí anděly nevěřil. Jedem prý krutě nasákla obklad a tím ho rozehnala do srdce a žil a zabrzdila mu dýchání.

Stala se vrahem. Nevinným, neprávem označeným za šílence.

Za mřížemi psychiatrické léčebny začala pod vlivem medikamentů vídat ty zrádné anděly v modrém.

Smáli se a pojídali fialové koniklece…….


přečteno: 10543x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017