Petra Nachtmanová - autorské stránky

Šest minipovídek

19. března 2013 13:52:00

Šest minipovídek

KOŽENÝ ZEBRUS

 

„Pojď se prát.“

„Hrát.“

„Prát.“

„Dobře, zahrajeme si na šermování.“

Jun hodil Jonovi meč. Zaujmuli bojovou pozici.

Ťuk. Ťuk. Lehce se dotýkali konci kovů, aby si neublížili.

Opět. Ťuk. Ťuk.

„Neťukej tolik, vzbudíme Zebruse.“

„Viděls ho někdy vzhůru?“

„Ne.“

Ťuk. Ťuk.

Mohutný, tvrděspící muž v koženém oblečení, s vlasy barev zebřích pruhů, procitl.

„Kdo tady ťuká?“

„Nikdo. Pereme se.“

„Ukažte.“

Ťuk. Ťuk. Ťukali tišeji než vzdálené vánoční zvonky.

„Áááááá, já vám dám bojovat, když spím. Ťuk jeden. Ťuk druhý,“ zařval a usnul pod stromem.

Kluci se houpali probodnutí meči zaťatými do větví. Ve větru jim přesky bot ťukaly o kůru….

 

ZELENÝ MUMLOŇ

 

„Chápu, zelený pidimužíku, není ti do řeči. Ta tvoje barva je odporná.“

Zavzdychal. Pozoroval svoje velké ruce a rozpláclá bosá chodidla. Achich, ani ty olivově zbarvené lacláče mu nepomohly od koktání.

„Mum, mum……“

Stařenka se usmála na podivně stydlivého tvora.

„Nechceš radši místo mumlání pomáhat sbírat?“

„Mum.“

„No to jsem si mohla myslet. Trhat se nikomu nechce.“ Narovnala sehnutá záda a obhlídla polní okurkovou nadúrodu.

„Mum…. Mumloň má hlad.“

Přejel očima lán okurek. Okamžitě mu všechny přistály u nohou. Sedl si a do jedné je spořádal.

„Zelené miluji. Mum, hlad zůstal.“

Stařenka zezelenala strachy.

Chroup….

„Mum, mum…. nebyla moc šťavnatá.“

 

PENĚŽNÍ CHICHOTY

 

„Jsem blázen. Ta peneženka zela před chvílí prázdnotou.“

Vousatý muž zkoumal balíček papírových bankovek v koženém pouzdře. Počítal.

„Třicet dvoutisícovek! Šedesát táců, tomu se říká štěstí!“

Usmál se. Snil.

„Auto, dovolená, litry chlastu, cigára…..“

Hmatal na ně. Opravdu měl. Nesnil.

„Chichichi…..“

„Kdo se mi směje?“

„Chuchá chichííí.“

„Sakra, kdo to je?“ rozhlížel se kolem. V parku seděl sám.

„Chuchá chuchí chichichiííí….“

„Nikomu nic nedám!“

„Chichi.“

Lekl se. Smála se mu ta věrná šrajtofle, kromě dneška furt nepotřebná.

„To mi nedělej, nechichotej se.“

„Chichi.“

Rozbrečel se.

„Dobře tedy, jsou tvoje.“

„Chichi.“

Víc se dovnitř nedíval. Věděl, že najde staré známé nic.

 

BANÁNOVÝ KůŇ

 

„Ten kůň zas sežral všechny banány, copak žijeme v tropech, abysme je škubali na zahradě zadarmo?“

„Jen aby ti neukousnul ten tvůj,“ hihňala se Marie.

Nepřestávala se mu pošklebovat. Mávl rukou a odešel do stáje. Vyměnil slámu, přilil čerstvou vodu a vyhřebelcoval koně.

„Nekoukej tak smutně.“

Kůň zařehtal.

„No dobře, dám ti úplně poslední kousky.“

Hodil mu tři banány pod nohy.

Kůň děkoval dotykem hlavy.

„Fuj, jedeš! Seš jak ta ženksá. Nemusíš mě samou láskou sežrat. Aůůůůůůů…..“

Skučel a odskákal domů.

„Stalo se neštěstí, podívej,“ odhalil zdevastované přirození.

„Jéžíšmárjá!!! Banán! A nezralej,“ vyjekla.

„Zabiju ho.“

„Netrap ho, chudáčka. Stejně mám milence.“

 

DUCH PERůTEK

 

„Duchu milý, dej znamení.“

Písmena v kruhu se zachvěla.

„Díky žes přišel. Potřebuju znát výherní čísla příštího týdne. Vyber si. Středeční. Nedělní. To je fuk. Vsadím oboje.“

Dostal rychlou odpověď.

„Prozradím, pokud uhádneš moje jméno.“

„Rumprcimprcampr, to je starej fígl.“

„Špatně, hádej znovu.“

„Jsi zlej duch. Můžeš mít milión jmen, klidně jako já Honza Perůtek.“

„Uhádls.“

„Uhádl?“

„Ano.“

„To je divný.“

„Proč? Vyvolal ses sám. Bohužel, neposlušná duše se rozdvojila a utekla o chvilku dřív než měla.“

„O chvilku?“

„Jo. Tak ty čísla, dvanáct, čtyřicet…..“

„Mlč, stejně si už nezasázím.“

„Smůla.“

„Hmmm.“

Rozdvojená duše se spojila nad hlavou. Tělo ztuhlo.

 

UŠATÝ DORT

 

„Krásný narozeniny, plejbojáčku.“

Muž poděkoval a zamyšleně prohlížel dort.

„To ale nejsou králičí uši.“

„Néééé? Spletli to.“

„Jsou oslí.“

„Oslí? Lásko, ty ale nejsi….“

„Proč teda ty uši.“

„Pouhý omyl.“

„Kecáš, chtělas mi zkazit čtyřicátiny.“

„Nechtěla.“

Vykřikla. Z dortu vyskočil králík s oslíma ušima.

„Kdo jsi?“

„Nevidíš?“

„Proč máš cizí uši?“

„Jsou kouzelný.“

„Zkazily mi oslavu.“

„Myslel jsem, že tě potěší. Říká se osel oslí miluje.“

„Zabiju tě, nejsem osel.“

„Promiň nedívám se, čtu nitro.“

„Vypadni!“

„Nejdřív ti vyčaruji dárek. Čáry máry…..“

„Ááááááá, to mi nedělej, co si počnu s oslem s králičíma ušima?“

Dort dusil ženina opovážlivá slova.


přečteno: 9831x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
dvěstě sedmdesát:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017