Petra Nachtmanová - autorské stránky

Bludička v zahradě nelidskosti

19. března 2013 13:53:00

povídka Bludička v zahradě nelidskosti

Slíbil ji lásku, lásku, lásku…..

Stejnou jakou cítila, když ji pevně obejmul a šeptal, jak je přenádherná a že by měla svůj tanec ukázat i ostatním, aby se milovali jako oni dva.

Bohužel, pouhý týden, si ji ponechal zamčenou v něze milování a dnes tvrdě žádal, aby na oplátku tančila.

Stála sama uprostřed diskotékového sálu obklopena rozesmátými a natěšenými lidmi. Směšná! Ochuzená o pohodlí svobody. Tohle ponížení nikomu nedaruje! Nikomu, slyšíš prohnaný Capuccino, z říše lidí?

Navlékli ji do těch rozpustilých bikinek s podprsenkou, opřeli o tyč a přikázali:

„Až uslyšíš první tóny, začneš se vlnit a odhazovat ze sebe prádýlko.“

Dobře, souhlasila. Co měla jiného v zajetí dělat? Jenomže se příliš zalekla rychlého rytmu. Nebyly to žádné ladné pohyby kolébání větru, žádné poklidné šplouchání lesních vod, žádné šimrání trávy při jemné chůzi.

Chtěli trysk, vichr, blesky!

Plašily ji pokřiky lidí v uzavřeném prostoru.

„No tak, trochu života do toho umírání!“

„Dělej, lesní děvko, zaplatil jsem majlant za super striptýz bludný víly.“

Třásla se z hrubosti hlasů, přivírala oči z malých plamínků u jejich úst. Vypouštěli tolik dýmů až se jí z kouřové mlhy kroutily vlasy do lokýnek.

„No tak se aspoň svlíkni, když jsi na valčík.“

Smáli se. Bála se čím dál víc hořících plamínků v úzkých trubičkách. Sálalo z nich nebezpečí, mnoho hrubosti proti laskavým zvykům.

„Chlape, tak jí tam dej něco jinýho. Něco o lásce nebo nám tu chcípne dřív než si užijeme.“

DJ neváhal a vyměnil disk. Z reproduktorů se vynořilo ještě rychlejší tempo, tempo běhu šílence tmou, pronásledovaného virtuálními postavami.

A pak se to stalo. Někdo ji náhle přitáhl za ruku, popálil jí rameno kouskem padajícího popela a zmáčknul zadek a prsa.

Za smíchu vpadávala do dalších nažloutlých a nenechavých dlaní.

„Holka, možná ti to v posteli půjde líp.“

Styděla se. Ona v posteli byla, ale ….lepší vzpomínky měla nyní na trávu, rosu, keře. Naštvali ji. Jakoby ji slova nové písně rozpumpovaly: „bludné kruhy…..“opakovalo se mezi nabitou hudbou tempem techna, „bludné kruhy, bludné kruhy….“

Bludné lásky. Bludné kruhy.

Bludička, co obloudí, zbloudilce bludy odmění.

V očích jí jiskřily ty plamínky cigaret, ale přestala se bát. Plivla na prvního muže a všem zhasly ohníčky jako na povel.

Dlouhým skokem přiskočila k tyči a uchopila ji. Vymrštila se neznámou silou vzhůru, pak se stočila zpět dolů. Dole si rychlostí blesku strhla podprsenku a kalhotky, obtáčela se po obvodu pódia dokud si nevysloužila mohutný potlesk a pískot.

Nepřestávala se otáčet rychlostí, kterou žádný člověk nedokázal vynaložit. Vyskakovala do vzduchu, kde v roznoškách vteřiny zůstávala a pomalu si mapovala, kde zasáhne poprvé.

Pohledem začala vypínat reflektory a hudbu vystřídalo hřmění. Až se najednou prudce vznesla do výše, prorazila střechu a když padala zpět, propadla se hluboko do podlahy. Odvážlivec nakoukl dovnitř.

„A má to!“ odhodil dovnitř vajgl, „představení skončilo pánové, koukám, že pojišťovna bude mít co platit.“

Sotva dořekl štiplavou poznámku, vymrštila se zpět nad parket. Za nohy táhla obrovské plazivé a popínavé květiny. Obmotala jimi prvního zvědavce a udělala to stejně i ostatním přítomným.

Nedokázali pohotově reagovat. Ječeli hrůzou, ale neměli možnost utéct.

Svázani v květinách se zmohli jen na nepatrné pohyby. Možná je měla i umlčet.

„Zaleju si vás, přátelé!“ prohlásila radostí a na každého z modré konvičky vylila trochu olejové tekutiny páchnoucí po zkaženém mase.

V pomalém rytmu „I love you DJ“ se zavrtávali hluboko pod zem. Počkala než odejde poslední pochechtávač. Tleskla do dlaní a odebrala se k východu.

Tiše za sebou zavřela dveře, odhodila boty se zlomenými podpatky do křoví a u prvního stromu si oblékla své nejlepší průsvitné šaty na slavnost spojenou s návratem.

Spokojeně odešla do hlubokých lesů, potěšila se pohledem na klid ševelících hvozdů, šípků, trávy, rosy v pavučinách. S hřejivým pocitem na srdci se roztančila na palouk ke třem skalám.

Pod prvním kamenem vlevo zapla tajemný knoflík a rozezněla jím rytmy, které znala z diskotéky.

Díky nim začaly ze země růst téměř dvoumetrové květiny s lidskou hlavou.

„No tak tancujte! Rychle, přidejte!“

Květiny se začaly pomalu vlnit, žádné tempo jaké vydala v jejich přítomnosti ona. Měly by se ty kytky více snažit!

„Jak se vám tančí, když jste spjatí s jedním kouskem země? No jak? Vidíte sami, co je být svobodným, plným krás zítřků a teď přišpendlen proti své vůli. Tančete! No tak svižně, snažte se přece!“

Jejich oči se prosebně ptaly: „Obměkčí tě bludičko láska? Láska bez bludných kruhů, svobodná, větrná, lehoučká jako pírko??“

„Vy milujete jen z nouze. Neznámo chcete strkat do klecí a pak cha chá chu chůů, tfuj!“ odplivla si na zem, vypla hudbu a již se nedívala, jak květiny vadnou, klesají k zemi a umírají ze samoty.

Z chvilkové ztráty důstojnosti.

Ze ztráty úcty k odlišnosti.

Z lásky, co si hraje na něhu.

 

Poznámka: povídka se umístila na 4. místě soutěže Rokle šeré smrti 2005


přečteno: 9802x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista šedesát:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017