Petra Nachtmanová - autorské stránky

Střet s fantazií

19. března 2013 13:54:00

povídka Střet s fantazií

Mladík seděl na břehu Lužnice a pokuřoval Startky. Poklidně si vyndaval z krabičky jednu za druhou a nehodlal odejít dřív než si zamlží plíce pro dnešní mizernej letní pařák a vůbec pro ten votrávenej životní zvyk.

Odklepával popel do zurčící vody a pozoroval veselé lidi na druhém břehu. Kempovali tu už od šesti, zatímco on tu od stejný doby tvrdnul a provokoval se nikotinovým kouřem.

Blížilo se poledne, připalovalo a dostával hlad. Zase za to mohli ti chechtáci od naproti. Rozdělali si ohýnek a opejkali tam snad celé buřtí a kuřecí stádo.

Sundal si košili a seděl tu jen v kalhotách. Možná chytne i nějakej ten bronz. Od minulýho týdne už vybledl, ale zase ne tolik, stačilo málo na doladění.

Z dáli zaslechl zvony. Jedna, dva, tři, čtyři a pak kratších dvanáct. Sobotní poledne vymalované pro tu nejlepší zábavu. No jo, co s tim nadělá. Odhodil košili napravo do trávy a hned na to sahal po paměti nalevo pro nový cigáro. Krabičku mu ale podala bílá ruka. Vzhlédl. Musel se ovládat, aby nevypískl obdivem.

Vedle něho seděla tuctová kočka. Vysněný ideál se štíhlým tělem, pevným a provokativně vykukujícím poprsím z květovaných plavek do červena. Tvář patřila andělovi a ty vlasy…šmarja, Josef, na blondýnky byl vždycky vysazenej.

„Dík,“ poděkoval jakoby nic a zapálil si. Trochu si odsedl. Příliš se na něho nalepila. Ne, že by mu to vadilo, ale třeba by to svedla na něj, že se tisknul víc než se sluší.

„Přišla jsem tě potěšit,“ povídala líbezným hlasem a usmála se tak, že se zakuckal a odhodil zapálenou cigaretu do vody.

„Mě?“

„Ano, Roberte.“

„Známe se?“ prohlížel si ji znovu. Byl si jistý, že ji v posledních letech nespatřil. Na takovou by nezapomněl ani na mejdanu v opiovém doupěti. Rozhodl se, že už si nezapálí, když měl krásnou společnost. Utrhl si kousek orobince a začal si s ním nervózně hrát.

„Známe se už mnoho let.“

„Já tě neznám. Kdo jsi?“ řekl rozhodně. O takovéhle si mohl nechat jen zdát. Ve skutečnosti se tyhle holky jen tak nepromenádovaly v lese ani po lukách a vůbec neposedávaly u břehu, kde pořádal cigaretovou party o samotě. Zase nějaká, co si z něho utahuje nebo asi chce, aby si vzpomněl. Věděl, že holky letěj na to jeho strniště a na svaly na rukou od dřevorubecký práce, ale kdy on měl naposledy ženskou, když nepočítá tu vožralou krávu Helenu minulej měsíc?

„Jmenuji se Ef, někdy Sajns-ef.“

„Podle toho jak se vyspíš, že jo? To znám,“ pokoušel se zavtipkovat a srdce mu bušilo rozpačitostí. Nemohl si pomoct, tuhle inteligentní krásnou kočku si nenechá ujít. Když se znali, dobře. Ze vsi ale nebyla, byl si sakra jistej. „Ne, podle toho jak usnu. Na levým boku mě tlačej kosmický rakety, vědecký vynálezy a prostřeluje mě laserovo umění. Na pravým mě honěj trpaslíci, elfové, víly, kouzelné prsteny a mágové mi dávaj divný čaje. No a na zádech to je samý dr dr drd, dračí doupě co věčně drdá o ohni a hokusech pokusech v lese.“

„Koukám, že máš dobrý sny. Já je mám rád.“

„Já vím, proto jsem si tě našla.“

„Jak jsi mě našla? Někdo ti o mně něco vyprávěl?“

„Hmmmm.“

„Kdo?“

Zavrtěla hlavou. Rozčililo ho to. Někdo si z něj dělal psinu a poslal ji sem schválně.

„Ota Zedník nebo Luboš Vránů?“

„Ani jeden.“

„Tak kdo?“

„Sám ses mi vmíchal do snů a já tě vystopovala.“

Poskočilo mu srdce radostí. Tak přece na tom bylo něco pravdy, pokud jeden sní o stejný věci jako druhý, musejí se setkat.

„Promiň, že jsem tak vyjel. Myslel jsem si, že zas dělají blbiny.“

„To nic. Víš, přišla jsem v choulostivé záležitosti.“

Odkašlal si a znalecky se pousmál.

„Nestyď se, já jsem otrlej,“ zašeptal jí a vzal důvěrně kolem ramen.

„Chtěla bych se vdávat a vzít si tě.“

Ženit! Bude se ženit s dívkou snů! No to je gól. Co na tom, že se znají pět minut. Byla sen. Nenechá ji uplavat. Zadíval se na břeh před sebou.

„Koupím prstýnky a ….,“ stále ji objímal a s dalším slovem se k ní otočil. Rychle sundal ruku z dívčích ramen. Ona tu nebyla.

„Kdo jsi?“ ptal se neznámé dívky vedle sebe. Taky byla pěkná, ale ne jako sen.

„Eva.“

„Z ráje?“

„Ne, z dolní Lhoty, Vísecká.“

„Aha,“ otáčel se sem tam. Za sebe, nalevo, napravo, ale nic.

„Někoho hledáš?“

„Jo, před chvílí tu místo tebe seděla Ef, Sajns-ef, neviděla jsi ji?“

„Viděla.“

„Kam šla?“

Pokrčila rameny.

„Mě taky votravovala. Chtěla si mě vzít, ale copak jsem ňáká lesba? Seděla tu vedle mě, teď tu sedíš ty. Aspoň, že jsi pořádnej chlap.“

„Líbím se ti?

Začervenala se. „Hmmm.“

„Já jsem Robert.“

„Robertek?“

„Né, proboha, jsem normální opravdickej chlap. Nechceš si mě vzít, když ta Ef je lhářka a chodí s každým?“

„Chci! Prstýnky nemusíš kupovat, můj bejvalej je vyhodil z okna a já si je schovala. Fajn, to se těším, svatba v bílém, přeplněné stoly jídla, pět dětí si přeju, Robertku.“

Zasnila se a přála si políbení. Když je otevřela, nenašla ho.

„Ef, proč tu sedíš zase ty? Kam zmizel ten Rob?


přečteno: 9911x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017