Petra Nachtmanová - autorské stránky

Vanna - město mrtvých lží

19. března 2013 14:00:00

Vanna - město mrtvých lží

Vanna je městem mrtvých lží. Jako každé pohřebiště je obložena pracovitým hmyzem, hnilobným zápachem, hustou mlhou, neustálým mrholením a mrazivým tichem.

Do určených zákonů stereotypního mrtvolna občas vstoupí ŽIVÍ.

Klečí nad hroby, vzdychají nad smutným údělem bytí se svou živou pravdou a prosí lež za odpuštění. Ano, mrtvá lež znamená živou pravdu a pravda někdy bolestivě řeže až do morku kostí.

Naštěstí má tenhle pochovaný městský svět své mouchy – okřídlené, šimravé, sedavé, slídivé a kousací. Nešťastníci u brány draze zaplatili za náhodná setkání s bzučivými obtěžovačkami, které je mohou ze svízelných situací dostat bzučivým odpuštěním, přicházejícího ze záhrobí.

Ano, Vanna má kromě zvědavých škvorů, přítulných červů a dalších rozjásaných hmyzích pluků, muší strážné, kteří zastupují usmrcené LŽI.

*

Gilbert seděl u hrobu porostlého astrovskou hvězdou hnědavé barvy. Řval. Zajíkal se slzami, až se mu špičky bot zarývaly do mazlavého bláta.

„Odpusť mi, lži, ze dne pavího hodování. Prosím, smiluj se!“ naříkal nahlas a v duchu si promítal další prosbu. „Prosím tě, hlavně neposílej Slídilku! Šimravku či Sedavku přijmu velmi rád, ale tu slídivou mrchu, škoda slov….“

Za vstup k hrobům musel zaplatit dvaceti starokrolanskými mincemi. Půlroční odměna druhořadého lovce v Nové Krolanii. Žádná sláva ho v nové zemi nečekala, navíc, když tak snadno prozradil svou lež.

Dříve byla Krolanie sídlem ranních černokněžníků a padavých ďáblů – nejmocnějších vládců zla. Ale od té doby, co byla moc potlačena rytíři z Korku, upadala hodnota žití stejně jako měna novokrolanů. Člověk si za ně mohl pořídit tak akorát sušené houbové placky s černou moukou a vodu obohacenou přítulnem. Brrr. Tfuj! Jen na to pomyslel, dělal mu žaludek vlkodlačí skusy.

Ještěže mu vedlejšák dovolil žít na vysoké noze. Jenže právě o ten přišel díky pavímu hodování – neuváženě tam pohřbil krásnou lež a připravil si hotové peklo….

Ze vzpomínek ho vyrušilo táhlé bzučení. Nemusel se ani dívat, zavřel oči a pro uvolnění vykřikl.

„Slíííídilka! Ne, to ne!“

Nedalo se nic dělat. Zde neměl nikdo ze živých bytostí právo rozhodovat. Nemohl se nijak vymluvit a vyhnout se důkladnému probádání již prošlých hodin před prozrazením lži. Nemohl to jen tak odbýt několika větami.

Slídilka neztrácela čas, vlétla mu tak prudce do nosních děr, že sotva popadal dech a málem poškodil hrob za sebou, jak se zaklonil. Musel s příběhem ven.

*

Na hradě Chourov se slavil PAVÍ VZDECH. Stoly se prohýbaly pod přeplněnými mísami upečených, uvařených či uzených pávů, koroptví, bažantů, krocanů, kozích noh a srnčích hřbetů s holuby. Hodně se pilo. Zásoby pití rytířů z Korku byly neuvěřitelné. Ačkoliv se v mnohém nevyznali, musel jeden obdivovat jejich um ve výrobě velmi chutných moků.

Slimovice, Dušovice, pálenka z rybích kostí, hořlavá vodka a mechuchající drinky se vlévaly do úst tisíců hostů bez ustání.

„Gilberte, prý schováváš víc starokrolanských mincí než je zdrávo?“ ptal se ho ožrala Xanuha, vysloužilý rytíř z Korku.

„Ale kdeže, kde bych je vzal? Musel bych být….“

„A nejsi?“

„Nejsem černokněžník v lidské kůži. Jak bych mohl? Cha chá, Xanuho, copak nevíš, že můj táta byl kovář a matka pradlena? Kdo by zrodil mocného s takovými povoláními?“

„No právě jsem přemýšlel, že jsem se ještě nesetkal s tím, aby měli černokněžníci urozené předky. Jen samé obyčejné nádeníky,“ Xanuha si nahlas říhnul a dopil poloprázdný stříbrný pohár.

„Nepovídej, asi máte špatné zvědy,“ nenechal se vyvést z míry Gilbert.

„Jo, jsou špatní. Kdo ví, zda to nejsou jen černokněžníci,“ zasmál se na celé kolo svému obecenstvem nepochopenému vtipu. „Gilberte, vždyť já vím, ty jsi nejpoctivější usedlík, kterého znám. Kolik ti je vlastně let, když máš takový přehled?“

„Mně? Pouhých čtyřicet krůtů.“

„Co je to krůt?“

„To se jen tak povídá.“

Otočil se a prokroutil oči. To se mu snad jenom zdá, ten Xanuha je dotěrnej jak slepýš v očkovně. Kdyby tak věděl, že čtyřicet krůtů je čtyřista odkroucených let, padl by mu do zajetí.

„Víš, brachu, zvítězili jsme, ale někteří černokněžníci se převtělili do obyčejných lidí a vypadá to, že by se mohli časem zmocnit starých pozemků a nadvlády, naštěstí….“

„Radši se napijeme, ne?“ přerušil ho a sáhl po zcela novém demižonu, který přinesla usměvavá kuhařka Kornelie. Nechtěl dál poslouchat jeho otázky, měl už dost vypito a stačilo málo, aby prozradil tajné plány zvědavci z nepřátelské rasy.

Xanuha si nechal od Gilberta nalít plný pohár z demižonu, bouchli pořádně stříbrem o sebe a zařvali: „Na zdraví vodových mraků, nechť prší a nedojde k prachu!“

Dopili na jeden zátah. Xanuha se k němu důvěrně naklonil a šeptavě mu promlouval do šikma očí.

„Něco ti povím, příteli. Tenhle nápoj je naším posledním výzkumem. Esem! Odhalí ty čaroděje a my jim pak lehce sebereme magickou moc.“

Gilbert se zakuckal. „Jak?“

„Zůstaň do rána a uvidíš.“

„Raději půjdu, doma mě čekají.“

Vstal a padnul zpátky na stolici. Tvrdě usnul.

*

Právě svítalo, když se probudil. Prohlížel si tu spoušť kolem sebe. Pár rytířů chrápalo opřených o hradní zdi, několik se jich pochechtávalo v rohu u odložených mečů. Poměrně klid, ostatně jako každé ráno. Pořádně si prohlédl spící u stolu. Nemýlil se a polilo ho horko. Leželi tu jen jeho spojenci, vládci kouzel. Napadl ho šílený nápad: Musí pryč a to okamžitě, třeba má ještě šanci!

Vstal, udělal dva kroky od stolu a když zdvihl hlavu, stáli proti němu dva mohutní strážci.

„Kam jdeš?“

„Domů.“

„Jsi černokněžník?“

„Jsem a sešlu na vás kouzlo z levé ruky, jestli neuhnete!“

Sakra, co to mlel? Zbláznil se snad? Usvědčil sám sebe. Úplně se pomátl na mysli. To ten lahodný nápoj posledního výzkumu! Tak snadno se vzdal lži! Dosud přece nebyl čas….. Musí alespoň varovat ostatní.

„Tak přece!“ zvolali vesele a chopili se ho. Přiběhl třetí, polil ho nějakou divnou tekutinou, co mu kolem celého těla vytvořila bezbarvý film. Nemohl nic dělat, stal se nemohoucím. Kouzlení ani proklínaní nemohlo vypomoci. Hodili ho do úzké prochlazené místnosti dole v podzemních chodbách a denně mu ušima proháněli divné věci, co čistili všechno jeho vědění čar, kouzel a magie.

Už se téměř stal obyčejným smrtelníkem, ale z nějakého důvodu se týden neobjevili a jemu se podařilo jednoduché kouzlo – proměnil se v myš a utekl odtud.

Z domova sebral svůj ukrytý poklad starokrolanských mincí, čarodějnou knihu, kouli, čertovské kameny a magické zrcadlo. Utekl do hlubokých lesů a tam se ukrýval pod pařezem v opuštěném doupěti lesního trpaslíka. Bifloval ztracené vědomosti, ale tolik let nemohl dohnat za krátkou dobu. Rozhodl se navštívit Vannu a odprosit tu velkou lež, že není čarodějem, když byl. Jen tak mohl dotáhnout znovu se zmocnění Krolanie společně s drahými bratry.

„Prosím za odpuštění, lži, prosím, probuď se k životu.“

Z očí mu tekly slzy, nepředstavitelná bolest mu křivila části těla. Nikdy nenechá někoho trpět tak hrůzně, jako mu podstrojila ta nezdravě zvědavá Slídilka.

„Bzůůů bzůůů bzůůů.“

Zabzučela a odletěla. On vyskočil radostí, když květy na hrobě opadaly a kopec hlíny se srovnal se zemí.

„Odpuštěno! Vřele ti děkuji, je mi odpuštěno!“

Zvedl se a přisedl k druhému hrobu. Šedavé, zakrslé lilie znamenaly jen malou změnu – zde odpočívala lež zabité lásky.

Cítil se líp. O chlup líp. Na pěknou, chlupy porostlou kůži na hrudi, mu však zbývalo uprosit dalších šest obrovských lží.

Snad nevyfásne zase Slídilku. Jedno dokonalé provrtání ochablého čichu, přirození, vnitřností, mozku a uší mu bohatě stačilo…..

 

Poznámka: Povídka se umístila na 13.-14. místě v soutěži O zlatý dukát:))


přečteno: 10018x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017