Petra Nachtmanová - autorské stránky

Postýlky z cukrové vaty

14. září 2013 18:14:00

Jednoho dne se vracel myšák Cvičík s myškou Cvičkou ze stadiónu, kde trénovali běh. Procházeli obvyklou cestou do svého myšího domečku pod třemi jabloněmi, když u cesty zahlédli ležet vatu. První se ozval Cvičík.

„Cvičko, vidíš to co já? Takový kopec vaty a navíc růžové barvy.“

„To víš, že ji vidím, růžová se nedá přeci přehlédnout a také mě napadlo, že bychom si z ní mohli udělat pěkné postýlky, místo našich starých dřevěných.“

„Také jsem na to myslel, ale ty jsi to řekla první. Tak pojď, každý si utrhneme svoji postýlku.“

Vata byla lehká a tak si každý z nich odnesl pořádně veliký kus vaty, aby měl tu největší a nejměkčí postýlku na světě.

Doma zastrčili dvě dřevěné postýlky do kůlny a místo nich tam položili své nové vatové. Cvičík si sedl ke stolečku. Cvička šla připravovat oběd a během doby, co jedli nemohl Cvičík přestat myslet na svou novou vatovou postýlku. Přísahal, že okmažitě jak dojí, tak si půjde vyzkoušet její pohodlí.

„Cvičko, asi si půjdu odpočinout do mojí nové postýlky. Vyzkouším, jestli se na ní bude také dobře spát. Do večera čekat nevydržím.“

„Jen jdi Cvičíku, já přijdu za chviličku, jen co umyji nádobí a sklidím ze stolu,“ ozvala se Cvička a zavázala si kolem pasu kuchyňskou zástěrku, aby se nezamazala. Cvičík si šel odpočinout. Promyslel si vše již u stolu. Rozeběhl se a hup, skočil na postýlku. Zabořil se do ní tak, že mu kousek vaty zůstal v puse a ten se mu začal rozpouštět na jazyku.

„Mňam, to je nějaké dobré! Máme měkkou postýlku a navíc ještě sladkou.“

Cvičík snědl další kousek a pak další a další. Moc mu jeho postýlka chutnala a najednou koukal, že ji snědl úplně celou. Když přišla Cvička vyzkoušet svoji postýlku, seděl Cvičík na její.

„Cvičíku, kde máš svoji postýlku?“

„Snědl jsem ji“

„Snědl? Copak se postýlky jedí?“

„Tahle ano! Ochutnej i tvou,“ řekl Cvičík a podal Cvičce kousek její postýlky. Cvička ochutnala.

„Je moc dobrá, dej mi ještě kousek.“

Cvička s Cvičíkem jedli a jedli až snědli i celou druhou postýlku.

„Cvičko, to jsme tomu dali, musíme jít pro nové postýlky.“

Vydali se na místo, kde ležel zbytek růžové cukrové vaty a před cestou domů začali mlsat další kousky cukrové vaty.

„Cvičko, podívej se nějak se zatahuje, musíme jít domů nebo zmokneme,“ říkal Cvičík a olizoval si packu. Každý vzal tolik cukrové vaty, kolik jen unesl a vraceli se do domečku. Ale pár metrů od chaloupky začalo prudce pršet.

„Cvičíku, podívej se vatové postýlky se nám rozpouštějí.“

Sotva Cvička dořekla celou větu, měli už obě postýlky pryč. Rozpustil je déšť. Vrátili se domů celí promáčení a museli si vyndat z kůlny jejich staré dřevěné postýlky a pořádně vysušit promáčené kožíšky.

Večer před spaním Cvičík povídá.

„Ale stejně bylo lepší ty naše postýlky sníst, než na nich ležet.“

„Cvičíku výborně chutnaly. Možná zítra zase nějakou růžovou vatu najdeme.“

„Ano, možná ano!“

Popřáli si dobrou noc a usnuli. Zdál se jim sladký růžový sen o veliké růžové cukrové vatě.


přečteno: 6523x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017