Petra Nachtmanová - autorské stránky

Jediné přání

14. září 2013 18:18:00

Jednoho dne se Karlík procházel alejí, parkem a poté se vracel zpátky domů, když si všiml na zemi šnečka. Ten přecházel zrovna přes silnici, jak jinak než pořádným hlemýždím tempem. Šel opravdu příliš pomalu a Karlíka přepadl strach, že malý tvoreček nestihne přejít na druhou stranu dříve, než se rozsvítí zelená na semaforu autům a ta budou pokračovat v cestě.

Neváhal ani vteřinu a rychle šnečka sebral a přenesl ho na druhou stranu sám. Jakmile ho položil do trávy, skoro se Karlík polekal, protože šneček na něho promluvil.

„Děkuji ti Karlíku, že jsi mi zachránil život.“

„Není zač, šnečku,“odpověděl zdvořile Karlík a nejraději by šel, protože si říkal, že se mu to možná i zdá, ale šneček mluvil dál a taková slova by jistě Karlíka dnes ani ve snu nenapadla.

„Víš, jsem kouzelný šneček a za mou záchranu si můžeš přát nějaké přání.“

„Přání? Jakékoliv?“

„Ano, splním ti úplně všechno. Jen nezapomeň, jedno jediné přání!“

„Děkuji ti, rád bych si to promyslel. Mohu?“

Šneček souhlasil a Karlík se zamyslel.

„Milý šnečku, opravdu nevím. Co bych si měl přát, když jen jediné mi vyplníš?“

„Musíš si to dobře promyslet. Jsi chytrý kluk, přijdeš na to, jak udělat z jednoho přání tisíce radostí.“

Karlík začal znovu přemýšlet o nějakém skvělém přání. Honilo se mu hlavou mraky věcí – aby maminka s tatínek trávili celé dny s ním doma a nemuseli chodit do práce, aby sestřička, která je malé miminko, konečně vyrostla a on si s ní mohl hrát. Také si přál, aby se dědeček uzdravil a jeho malého kocourka nic nezajelo, když se stále toulá. Co by si měl jen přát? Nevěděl, ani když si promítal tváře známých lidí a vybíral koho nejvíc potěšit. Přál si všechno dobré pro ně a také pro sebe by si mohl přát plné auto zmrzliny a také aby šnečci chodili rychle přes cestu a nic je nezajelo.

Přemýšlel a přemýšlel, červenal se, zdvihal hlavu k obloze a zase ji bořil do země, kroutil hlavou nalevo i napravo, poklepával si botou o hlínu a crnk! Najednou dostal prvotřídní nápad.

Usmál se a rozpovídal se.

„Šnečku, už to mám! Chtěl bych být šťastný. Ano přeji si štěstí, protože budu šťastný až i lidé kolem mne chytí svá přání. Splní se mi přece všechno pro štěstí, že ano?“

Šneček přikývl a řekl Karlíkovi, že si zvolil správně.

Od té doby chodili šnečci rychle přes silnici, tam kde se Karlík objevil. Maminka s tatínkem s ním zůstávali, kdy si jen přál. Kocour Mourek se přestal toulat a Karlík se s ním mohl kdykoliv mazlit. Dědeček se uzdravil, sestřička začala chodit a hrát si s Karlíkem, no a dokonce přijelo i plné auto zmrzliny a řidič mu tvrdil, že vyhrál hlavní cenu jedné soutěže. Karlík nevěděl jaké soutěže, ale musel se rozdělit se všemi dětmi, které potkal, protože zjistil, že plné auto zmrzliny nemůže sám nikdy brzy sníst. No a tak kolem Karlíka chodili všichni šťastní a on byl rád, jak dobře své jediné přání vymyslel.


přečteno: 6626x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017