Petra Nachtmanová - autorské stránky

Semaforový Dloub

14. září 2013 18:23:00

Osmiletý Vašek přeskočil plot, utíkal po chodníku k náměstí a za ním chtěl zabočit přes přechod rovnou k obchodnímu domu a koupit si tužkové baterie do nové gameboy. Sotva udělal ale krok na první pruh zebry, ozval se za ním pronikavý křik a něco pevného ho přidrželo za pravé rameno.

„Stůj! Zase na červenou?“

„Co je vám do toho, pane?“ odfrkl si a snažil se vymanit z konce zahnuté dřevěné hole, která se mu zasekla právě na rameni a silně přitahovala zpět na chodník.

Ten dědek ho pěkně naštval! On si přece bude chodit jak chce a navíc auta vždy zabrzdila. Rád poslouchal skřípění brzd, rozčilené řidiče, na které dělal dlouhý nos, když řvali: „Dávej pozor, mohl jsem tě zajet! Jsi snad barvoslepý?“

„Vidím dobře, ale já mám pořád zelenou, tak se musíte přizpůsobit.“

No a dneska si mu dovolí nějaký ošuntělý, bílými vlasy a vousy zarostlý, stařec zatrhnout skvělou vzrušující zábavu. Navíc ten starý protiva měl větší sílu, než odhadoval a zaháknul si ho jako skutečného vězně.

„Trochu slušnosti by ti neškodilo, mladíku.“

„Fajn. Brý den a už mě pusťte.“

„Až mi slíbíš, že nikdy víc nepřejdeš na červenou.“

„Copak jsem nějaká slibotechna? Aůůůů.“

Nelíbilo se mu to ani trochu. Cizí člověk a takhle si s ním zahrával? Navíc jako naschvál zmizeli z dohledu dospěláci a on si nemohl ani postěžovat. Nezbývalo, než otevřít pusu a splnit přání lehkou lží.

„Dobře. Slibuji, že tu pokaždé počkám na zelenou.“

„Nezapomeň na slib, jinak tě potrestám.“

Stařec se usmál, pokynul na souhlas a pomalu ho pustil. Václav se chtěl rozeběhnout, ale zrovna přeskočila červená. Dvakrát přešlápl na místě a pak se ohlédl vzad! Hurá, pán zmizel. Ušklíbl se, vítězně pousmál a přebíhal podle starého zvyku na červenou.

Jenže nedoběhl. Ne, žádné auto ho dnes neporazilo. Začal se zvedat ze země a pomalu mířil k červenému semaforovému panáčkovi, který ho začal do sebe vcucávat.

Co poslední Vašel zaslechl, byl starcův hlas: „Trest tě nemine!“

Ječel hrůzou a nejspíše na chvíli ztratil vědomí, protože se probral v neznámém světě. Do daleka zde hleděl jen na mlhu a červená světla. Chtěl se postavit, ale lekl se – nad ním stál červený panáček a hrozivě se šklebil.

„Nazdárek, Venco! Takže si dáme soutěžní partičku!“

„Nechci si hrát, jdu do obchoďáku, nebo raději domů….“ špital malý Vašek.

„Neptám se tě, přikazuji. Budou čtyři kola a za každou prohru ti něco vydloubnu, vždyť mi říkají Semaforový Dloub.“

Sotva dořekl, natáhl ruku a Venca rychle vstal. Ruka sice vypadala normálně akorát se nějak podivně rozsvěcovala, blikala a na mžiky zhasínala.

„Neboj, nejsem žádná noční múra s noži míso prstů, ale Dloub.“

Natáhl k němu ještě blíž pravou ruku a zatřepal s ní. V té chvíli se z prstů staly tenké zahnuté plátky.

„Těmi vydloubnu všechno, věříš?“

Vašek pokl sucho v ústech a snažil se mluvit. Koktání ze strachu se nedalo nijak zamaskovat: „A aa…co co mi mi mi vyyydloubneš?“

„Ani srdce, ani nos, oči či žaludek, něco daleko důležitějšího!“

„A co?“

„Životy! Za každou prohru ti odečtu dva již odžité roky, takže se brzy dostaneš na nulu let. Ne, neumřeš. Staneš se Dloubem v semaforu a já hodným Vaškem, který před červenou na přechodu rád zavře oči a počká na zelenou, protože já ji za ta léta nemůžu ani vidět.“

„Nechci být Dloubem, nesnáším červenou!“

„Ani já ne, celý den se na ni dívat…no co ti mám povídat?“

„Ale když mi budou ubývat roky, tak se s tebou nebudu moci měřit. Copak mimina mohou vyhrát? Je to nespravedlivé!“

„Jak nespravedlivé? Už jsi někdy viděl prohrát Semaforového Dlouba? Pche!“

Vašek měl slzy na krajíčku. Copak to jde, aby mu někdo cizí nařizoval? Nechce si hrát! Nebude, protože na výhru stejně nedosáhne.

„Jenže já s tebou soutěžit nebudu! Ne a ne a ne a ne!“

„Nerad posloucháš, já vím. Cha cha chááá, mně to ale vůbec nevadí, protože předem vzdaný boj je prohraný!“

Vaškovi docházely síly, usínal. Z dáli slyšel jak mu Semaforový Dloub pomalu odečítá roky: „Osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, nula! Nula je nic! Nastává moje chvíle….“

Za chvíli u přechodu zvedala jedna paní kluka, co upadl na chodníku.

„Sklouzla se ti noha, že ano, Vašíku? Hlavně, že jsi nespadl na přechod, zrovna máme červenou.“

„Dobrý den, paní Kloudská. Já jsem také moc rád, děkuji.“

„Hlavně nikam neutíkej, minule jsem tě zahlédla…..“

„Já vím, na červenou. Nebojte se, mám raději zelenou, rád si na ni počkám. Jste moc hodná.“

Paní Kloudská kroutila v duchu hlavou, co se to jen s tím klukem stalo? Hodný, slušný a dokonce silničních předpisů znalý. Copak se mu jen přihodilo, že vypadá jako vyměněný?

Na to by ji ale nedokázal odpovědět ani sám Vašek. Stále totiž přemýšlel, jestli je pravý Vašek, který si v duchu stokrát u Dlouba opakoval, že už nikdy nepřejde na červenou, pokud to dobře dopadne, anebo jestli se ho zmocnil Semaforový Dloub a on, pravý Vašek nyní místo něho hlídá, leští, počítá a nudí se s červenými světly uvnitř semaforu.


přečteno: 6749x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista třicet šest:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017