Petra Nachtmanová - autorské stránky

Diskotékové motanice

18. března 2013 20:54:00

povídka Diskotékové motanice

Na diskošce sám

Buší, hlučí, děsnej flám

Majku, smím prosit?

 

Z Majka by člověk dostal VZ-tek. Mohla jsem prosit na špičkách, kolenou nebo na hlavě, ale nehodlal se nechat zlákat na žádný druh tanečního parketu ani za hříšné prachy.

„Lásko, půjdu klidně s tebou, ale připojím se k sedící většině, ty se vykrúcaj jak chceš.“

„Můžeš u mě třeba jenom stát, já to rozvlním za oba. Jako opěrný sloup a ujištění, že jsem si nevyšla sama, bys mohl vyštrachat na srdci obětní dar, ne?“

„Hele, Zuzko….“

Odmlčel se, protože nevěděl, jak se má vymluvit, abych ho nesrazila prostým: „Celý den se nasedíš dost.“

Vlezla jsem mu do přemýšlícího cyklu za účelem zmatení.

„Stání ti neublíží.“

„Chytrá poetičko, bránil bych provozu.“

„Jakýmu? Tam nic čistýho kolovýho ani colovýho nevyjede, nemusíš se bát nehod.“

„Vyhledávacímu provozu.“

„Aha, nechceš zaclánět mladým nadržencům. Jak myslíš, však on se někdo ochotný najde a abys nelitoval….“

Trochu mě naštval. Na co má člověk chlapa, když ho nemůže využít na partnerské potřeby? Ale zase na druhou stranu, změna je chuť medonosná. Opylovává hořké vnitřky a použité sladí vláčnou květenou. Nasadím tajemnost Mona Lízalky a erotické pohyby Madonniny. Na hitovky se někdo chytne a splní mi taneční sen. Ale, co když jsem prošvihla aktuální hitparády? Jistota je jistota, u Majka jsem si zábavu předem pojistila.

„Majku, disco má stejný smysl jako poslední leč, hasičský bál nebo Václavská zábava.“

„Zuzko, já se zbláznim.“

Povytáhl obočí a bez dalších řečí ukázal galantní trojku. Známku pro dobré, dle kdysi dávno sepsané novomanželské úmluvy, tři tanečky ani o skok víc.

*

Diskoška Mrakodrap-land, ležela v soukromém lese. Ve skutečnosti Mrakodrap představoval pouze třípatrovou budovu, ale i tak název zůstal oprávněným výběrem majitele, protože se jmenovala podle něho.

Inženýr Mrakodrap byl široko daleko známý tím, že dříve hodně jezdil ven do přírody a mezi trempy propagoval řádné vybavení usáren, telat a batožin rozličných velikostí.

Fungovalo to tak, že když si jeden kamarád vzpoměl, že by si dal k snídani smažená vajíčka, Mrakodrap se pousmál, vytáhl z obrovské krosny křehká vejce, pánvičku, máslo a cibulku a mohlo se kuchtit.

Jenže „chodící chudáci“ jak je Mrakodrap nazýval nehodlali vyměnit pohodlné toulky se skromným vybavením za přenášení domova. To by se pak už nemuseli vůbec do svých domečků a bytů vracet.

„Hele, mně spacák stačí, nech si ty buzerace s propagací „Všechno mít je módní hit.“

A tak se Mrakodrap po několika letech úplně vzdal trempování za účelem převratu a jelikož byl boháč, mohl si dovolit vlastnit les i diskošku a na ní se dalo sehnat úplně všechno!

Otevřeli nám dveře do hlučné části. Uvítalo nás poloprázdno, ale to bylo normální, protože se lidé rozdělovali do tří pater. My si koupili jen tohle. V lese také občas někdo zabloudil nebo ho zavraždili či sebrali a odvezli za mříže, protože měli v kapsách „VŠECHNO“

Usedli jsme k prvnímu stolu, kde Majk uviděl svého dobrého kámoše pyrotechnika Luďu. Hrál si s mobilem, co nebyl mobil, ale ( to nesmím říct veřejně, tak jen v závorkách – odpalovač zubních plomb). Prostě ho někdo naštval tak ho napojil a bum, měl to jasný v křesle pod světlem.

Chtěla jsem si přesednout blíže k přístroji, ale sotva jsem se zdvihla, byla jsem zadaná.

„Smím prosit, madam?“ ptal se dobře vyfešákovaný mladík s francouzským přízvukem.

Já mu odpověděla: „Síííí, huplé!“

Šla jsem a Majka se neptala, protože on už předem souhlasil s každým kdo ho osvobodí od povinných tří diskotékových tanců. . Než jsme došli na parket, potřebovala jsem jistotu ctitele.

„Doufám, že neskáčeš jak péro,“ ptala jsem se na rovinu, abych nezešílela ostudou.

„Jaký péro?“ ptal se divně a vykulil oči.

Ten je natvrdlej! Copak sem nikdy nechodí a nevidí co se tu odráží od podlahy?

„No takovýhle!“

Začala jsem mu ukazovat jak skáče dobře pérovací péro a odrážela se dvě minuty do výšky, vykopávala a sotva dopadla zase se vymrštila. Po dvou minutách a třech sekundách názorné ukázky jsem po výskoku narazila do jednoho podnapilého mladíka se dvěma sklenicemi.

„Promiň, ukazuju péro,“ omluvila jsem se mu slušně. Chvíli vrávoral, ale došlo mu to.

„Péro? Ty buzíku prasáckej!“ vylil mi do obličeje vodku ředěnou limonádou a já se málem utopila. Zalapala jsem po dechu a chňapala i jeho triko, aby se přiblížil. Připravoval se k prudké ráně na oko pěstí, ale zareagovala jsem rychleji.

„Ne, tohle péro,“ ukázala jsem na klíče v jeho kalhotách. „Normální pérovací jako měl Fík.“

„Jo, Fík!!! Soráč, Fíku!“

Ctitel mezitím dokoukal a ozval se, že takhle tedy neskáče. Radovala jsem se předčasně, bylo to daleko horší – přešlapoval na místě v rytmu valčíku, který tu vůbec nehráli a já to kolem něho doháněla.

Po jednom tanci jsem raději vytvořila společenský kroužek s náctiletými dívkami a vydržela celou hodinu, aby ztratil možnost pro mne zase jít. Vrátila jsem se k Majkovi na občerstvení, kterého si nevšímal stejně jako kámoš, protože probírali vymoženosti číselných řad.

Zaslechla jsem jen, že špekovací kód je tuk na cévě, ale to bylo tajemství. Tak jsem do sebe nalila dva jejich odstáté panáky a vrhla se jim do hovoru.

„Nebojte se, tuky mi jsou fuk.“

Nešla jsem tančit, ale jančit na záchod, kde jsem si nechtěla sednout na prkýnko, protože bylo zle vidět a v polosedu se přimáčkla obličejem téměř na dveře a četla dva černé zápisy:

„Miluji Azuritka“

„Potřebuji to dělat a nemám kodnom!“

Kodnomy jsem taky neměla, ale odlepila z jedné dlaždičky napravo dvě malé samolepky hvězdiček a přilepila ko a m

„Potřebuji to dělat a nemám *dno*!“

„Cháá! Holka tak toho moc nenaděláš! Nebo právě hodně? Ale to je fuk,“ odpověděla jsem na druhý zápis první napsanou závislostí se nezabývala.

Splách! Zanešená voda probublala a nezmizela. Prohlédla jsem si ještě jednou můj vytřepaný vnitřek a nejspíš i pěti lidí přede mnou a zamířila místo k mycímu pultu k baru.

„Slečno, mohu vás pozvat?“

„Já už nejsem….střízlivá,“ chtěla jsem říct slečna, ale prstýnek jsem stejně nenosila, tak jsem se mohla tajit, když se Majk nechoval aspoň stejně přítulně jako k pyroušovi.

Mladík v černém triku a bílých kamaších se usmál, třikrát přikývl a už jsme si ťukali na zdraví rumem.

Hned mi naskákaly pudřenky a ruměnky, jak říkám flekům a po půllitru piva jsem svolila prozradit svádivé tajemství.

„Špekovací kód je tuk na cévě!“

Začal mne objímat.

„Jo? Ukážeš mi ty svý tuky a špeky v ochranný atmosféře? Mám venku auto.“

„Já nemůžu řídit, jsem….“ škytla jsem a spadla z barový židličky.

„Jsi krásná,“ šeptal mi, když mě zvedal.

„Ty jsi baleťák, že nosíš kamaše?“ ptala jsem se když mě podpíral a všimla si, že Majk taky kouká.

„Ne, prostě je to lepší než když jsem upjatej v lásce.“

„Ty asi nejsi normální chlap, že jo?“

Škyt!

„Ukážu ti to.“

„Nešahej na mě! Majku, Majkůůů!!“

Přiběhl a divila jsem se, že mě Majk neztratil z mušky a vzal si na pomoc i Luďu.

„Hele, nech jí nebo dopadneš blbě, “ machroval Majk a obejmul mě, abych se nesvalila na odpalovač dřív než bude jasno. Kamašák odešel bez řečí. Byl srab. A my jeli domů.

V autě jsem brečela pro zbabělé prozrazení tajného hesla.

„Jaký heslo?“ nechápal Majk.

„No vo tom špeku.“

Majk chvíli mlčel, myslela jsem, že se naštval, ale obracel mozkový závity.

„Jako, že chceš na tu liposunkci, jo?“

Teď jsem zase obracela já.

„Proč? To je naše tajemství a ne společný s Luďou. Vyzradila jsem, že špekovací kód je tuk na cévě.“

Majk zmlkl a pak se smál tak, že přestal řídit a padl na volant přesně v době zabrždění a vypnutí motoru. Neuvěřitelné, málem se smíchem udusil. Koukal, kuckal a když dovyplival přebytečný mokro z pusy, prohlásil, že mne miluje a že si nemám lámat hlavu, protože „Špehovací kód je ťuk na cé dvě a že je to taková hra na tajné slídily a že mu ji Luďa v pondělí v práci přepálí a dodá až za branku.

„To už budeš střízlivá, Zuzíku!“

Nastartoval a v náručí mne doručil do postele. No a já usnula nevinně a s černejma nohama.


přečteno: 10626x   komentářů: 0

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017