Petra Nachtmanová - autorské stránky

Apríl, kočka žere safír

18. března 2013 21:36:00

Apríl, kočka žere safír

Chacha hi hi híííí

Dnešek bude kdo z koho

Majku, do toho!

 

Prvního dubna se každý z nás chce probudit dřív než ten druhý a připravit se včas k obraně.

Majk letos vyhrál místo většího čilouše. Navíc nemohl vydržet až vstanu a přilétl jako vítr v šest čtyřicetpět do ložnice s děsným křikem zoufalce.

„Rozbil se mi ten tvůj oblíbený hrneček půllitrák s karikaturou ženy s dvěma míči a heslem „Obleč se do balónů, dostaneš dva lvy salónů!“

Lekla jsem se Majkova nadměrného křiku. Posadila se, podrbala v rozcuchané hlavě, zívla a sehnula se dolů pod postel. Vytáhla odtamtud hrneček a napřímila se.

„Cos říkal?“ ptala jsem se a když jsem se napila z mého oblíbence zbytku studeného jasmínového čaje z noci pro oživení mysli, Majk se ušklíbl a naštvaně odsekl.

„Už nic!“

Umyla jsem se, vyčistila zuby a jak jsem koukala do zrcadla, napadl mě apríl. Jenže ten nápad, že Majkovi ukradli počítač se nepovedl, on fakticky zmizel.

„Majku, kde je?“

Pokrčil rameny a civěl do novin.

„No počkej, ty jsi klidnej, jo?“

„Dostal vir.“

„Hmm, tak zase trčí u Bláhy. Minule ho vrátil pěkně pošahanej.“

„Ale uzdravenej a zadara!“

Obhlížela jsem znudeně jeho disky až jsem narazila na zpestření.

„Majku, Bledy ti poťapal důležité hry: Souboj chřtánů a Život s bombarďáky.“

„Apríl, já vím, Zuzko!“

„Majku, nežertuju, v noci pršelo a jelikož si tu asi po ránu neseděl, když je písíčko fuč, hledal si Bledy pelíšek a uklouzlo mu to!“

Majk zůstával klidný.

„Majku, já si nevymejšlim. Teď na Apríla nehraju.“

„Apríl!“ křiknul Majk a nevzrušoval se. Pak se zvedl, zmuchal noviny a šel do kuchyně, z kuchyně na chodbu a z chodby zpátky do dveří od obýváku.

„Zuzíku, apríl, kočka žere safír!“

„Haha!“

„Pojď se mrknout.“

„Haha! Tohle si říkal loni a ten safírovej prstýnek po prababičce nikde neležel. Zašantročila jsem ho při loňským uklízení.“

„Zuzíku, apríl, kočka si hraje drápky na safírový prsten.“

„Majku, neblbni, fakt ho má?“

„Jdi se mrknout.“

Nešla jsem. Předstírala jsem trucování, ale špehovala i Majka až dojde k popelnici a pak zaujme směr vpravo, k Bláhovi. Jen co zmizel, vyběhla jsem na chodbu.

„Jéééžíííššš! Ty ho fakt máš, ty potvoro kočíčí. Necháš to!“

Ve spěchu jsem ale do prstenu kopla a on zapadl škvírou pod podlahu. Dloubala jsem ho různými pomůckami z manikúry a opravárenského kufříku, jenže smůla, prsten zůstával v podlaze.

„Já mu pořád připomínám, opravíme tu starou podlahu na chodbě a teď tohle.“

Brečela jsem nad mizernou prací a naposledy zašťourala – úspěšně! Prkno se vymrštilo!

„Sláva mám prstýnek, holt to prkno se přilepí.“

Zvedla jsem se a zase rychle padla k zemi, jak jsem se lekla, že v podzemí někdo bydlí. Prkna se začala vymršťovat a boulit a tento proces se zastavil až metr před hlavním vchodem.

„Aspoň se Majk dostane domů,“vydechla jsem šťastně a hlídala Majkův návrat.

Nesl domů počítač a neviděl na cestu. Aktivně jsem tedy hlásila kritický stav.

„Majku, zvedla se nám podlaha, ať nezakopneš.“

Usmál se na mě. Nic neříkal, spokojeně si pískal a žuch! Letěli k zemi společně.

„Co se stalo, Zuzko?“ ptal se šeptavě.

„To ta kočka, mrcha jedna!“

„Vyškrábala podlahu? To není přece možný.“

Majk začal smutně kňučet, protože si uvědomil, že se mu stalo daleko větší neštěstí než podlaze. Němě ukazoval na citlivý přístroj, který měl už kariéru za sebou.

„U u u ůůůůůů ááááááá.“

„Majku, koupíš si novej.“

„Tenhle byl novej.“

„Jak novej? Přece máš stále ten starej a zaběhnutej, ne?“

„Chtěl jsem tě doběhnout aprílem.“

„Takže jsi utratil úspory.“

„Hmmm.“

Chvíli jsme tam mezi nelidským dopuštěním koukali až jsem vykřikla:

„Apríl, prodáme náš safír!“

„Skutečně, Zuzanečko? A neděláš si srandu?“

„Myslím to vážně, ale musíme ho najít. Zase se někam zakutálel jak se ozvalo to žuchnutí.“

A my hledali dvě hodiny marně a když jsme dostali žízeň, našli ho na linu v kuchyni – kočka ho hlídala na deseti centimetrovou vzdálenost a Majk se nechal vyvést aprílem – oznámila jsem mu, že prsten je falešný a on truchlil až do rána, kdy jsem ho prodala a dovezla mu nový computerový kousek.

Jen ty poťapaný hry ho naštvaly. Přísahal, že zvířata musí z domu!


přečteno: 10671x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset čtyři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nezvěstná blondýna - novinka již vyšla v říjnu 2017

Galerie


 

Nebeské čarování

 

Srdcový strom

Novinky

Nový autorský e-shop
Nové nakladatelství Petunky
Nové články na CountryPic.com

Kniha Karibská láska aneb Leguán na střeše vyjde v roce 2018

Magazín Sova

Vydané knihy

Kniha Dieta krajkového prádla vyjde v roce 2018

Najdete mě i na FB

Napište si o recenzní výtisky!

Západ sluníčka

Čtení na pokračování online

E-knihy Petra Nachtmanová

Moje fotogalerie a články o cestování najdete na CountryPic.com

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 11. 2017