Petra Nachtmanová - autorské stránky

Dlouho chodidlový Madrín věřil, že je Bůh.

Bůh neznačící nadpřirozenou energii a modlu, ale Bůh všemohoucí, vládnoucí právě nyní v prostoru hmatatelné existence lidí.

Proč by měl jinak pod palcem smrtelníky v zemi Tarenic, táhnoucí se od zatopené Pertúrie, k bažinatým hranicím území lstivých...

Vousatý Vel se zastavil u Okrového jezera, sousedícím s Houbovým lesem. Na první pohled vysílala vodní plocha poklidnost, osamělost a ztrátu z pestré minulosti do okolí. Jenže každý znalý věděl, že nastavený obraz klame pocity přihlížejících litujících.

Ta okrová barva v sobě skrývala ničivou...

Na skalnatém návrší, v úpatí omývaném říčkou Pstružnou od jihozápadu, se mohly od pravého poledne do stmívání spatřit pohyby rudých růží. Kráčely si, zastavovaly se a voněly při každém dívčině vzdechu: „Ach!“

Juliána je nosila na hlavě. Vůbec ne stočené do věnce či zapletené pomocí stonků mez...

Vanna je městem mrtvých lží. Jako každé pohřebiště je obložena pracovitým hmyzem, hnilobným zápachem, hustou mlhou, neustálým mrholením a mrazivým tichem.

Do určených zákonů stereotypního mrtvolna občas vstoupí ŽIVÍ.

Klečí nad hroby, vzdychají nad smutným údělem bytí se svou živou pravdou a ...

Padesátiletý Ondřej Šlecheta si na čtrnáctidenní letecký zájezd do Říma šetřil téměř rok. Lákavá rozloha 301 225 kilometrů čtverečních a bohatá historie města nabízela nekonečné zážitky, spojené s příjemnými chvílemi zahraniční turistiky. Zklamali ho. Víc nevěřil neodolatelnosti Kolosea, Konst...

Jakubovi trvalo léta než se vymanil z vlivu současných hektických tendencí. Propad do samoty a posléze přestup na hranice světa Hmoty a Ducha mu kazil pouze neslušný obrazový sen. Stále se opakující erotický film, s lacinou pouliční děvkou a jeho osobou, v hlavních rolích.

Tvář magického zrca...

Hospoda Jednohubka praskala ve švech už od páté hodiny odpolední. Svátek – nesvátek, posledního dubna se musí upalovat čarodějnice, jenže kdo má v tý zatracený zimě s deštěm dodržovat tradice? Letos holt ty mrchy na koštěti nikdo nevytřídí.

„Kde se pije, tam se žije!“ hlásal starý nápis blízk...

Ve Větřinách byl letošní květen podivnější než kdy jindy. Vlastně nejen květen. Ty divnosti začaly už v lednu.

Pátého dne, prvého měsíce roku, roztál během jedné noci metr sněhu a v poledne se teplota vyšplhala na rovných 32ºC.

Okolí zamořilo neuvěřitelné množství much, komárů, vos a ji...

Vypadnout z baráku jen tak, s netajným plánem do přírody k vodě, se mi dařilo celé letošní léto. Manželka hudrovala, ale zvykla si, protože rybník se stálým zákazníkům štědře odvděčoval a zalepoval pusu nevděčnicím, prohlašujících, že trčet doma jako ryba na suchu je ostudou každého milujícího...

Je tomu pět let, co se Irena znenadání objevila u dveří výzkumné laboratoře na pokraji Prahy s uslzeným obličejem, roztřesenýma rukama a se svým neuspokojivým vhledem polodlouhých vlnitých vlasů.

Právě jsem horkou vodou omýval nástroje potřebné k práci zkoumání vlastností rostlin, když jsem u...

Na skalnatém návrší, v úpatí omývaném říčkou Pstružnou od jihozápadu, se mohly od pravého poledne do stmívání spatřit pohyby rudých růží. Kráčely si, zastavovaly se a voněly při každém dívčině vzdechu: „Ach!“

Juliána je nosila na hlavě. Vůbec ne stočené do věnce či zapletené pomocí stonků mez...

Mladík seděl na břehu Lužnice a pokuřoval Startky. Poklidně si vyndaval z krabičky jednu za druhou a nehodlal odejít dřív než si zamlží plíce pro dnešní mizernej letní pařák a vůbec pro ten votrávenej životní zvyk.

Odklepával popel do zurčící vody a pozoroval veselé lidi na druhém břehu. Kemp...

Dnešní večer nebyl promarněný. A s ním vlastně ani uplynulých deset let mého života, které se staly omletým stereotypem střídajících se dnů a nocí.

Dny jsem měl rozdělené na hodiny v zaměstnání, městské dopravě, hodiny na WC a koupelně, u televize, u čtení novin a odpočívání.

Víkendy se moc ...

Slíbil ji lásku, lásku, lásku…..

Stejnou jakou cítila, když ji pevně obejmul a šeptal, jak je přenádherná a že by měla svůj tanec ukázat i ostatním, aby se milovali jako oni dva.

Bohužel, pouhý týden, si ji ponechal zamčenou v něze milování a dnes tvrdě žádal, aby na oplátku tančila.

Stála ...

KOŽENÝ ZEBRUS

„Pojď se prát.“

„Hrát.“

„Prát.“

„Dobře, zahrajeme si na šermování.“

Jun hodil Jonovi meč. Zaujmuli bojovou pozici.

Ťuk. Ťuk. Lehce se dotýkali konci kovů, aby si neublížili.

Opět. Ťuk. Ťuk.

„Neťukej tolik, vzbudíme Zebruse.“

„Viděls ho někdy vzhůru?“

„N...

Čočkovička byla hitem odtučňovací sezóny a předpovídala se jí právem nesmrtelnost. Po neúspěšných hubnoucích tabletách, krémech, náplastích, čajích, koktejlech a pásech, byla opravdu akční bombou.

Čočkovičku vyráběla a distribuovala stejnojmenná firma nejen v české zemi, ale i za hranicemi. S...

Blížil se západ slunce. Dva mladí lidé opustili rozkvetlé údolí, kolem říčky Křivice a vydali se bílopísčitou cestou vzhůru ke skalám. Pro Alenu nebylo jednoduché zdolat strmý sráz. Podklouzávaly se jí nohy o vystouplé hladké kořeny, používané jako stupínky vedoucí k vrcholu. Ani větve zasahuj...

„Chytala jsi vůbec někdy živé Mohydy?“

„Ne a ty?“

Zavrtěla zamítavě hlavou.

„Nechceš to zkusit?“ pousmála se vyzývavě.

„Myslíš, Mohyde, Mohyde, tvář pěkná ti zohyzdne?“

„Bojíš se?“

„Ne. Vždyť nic nedělají, jen se jim promění tvář v uáááá, nestvůru,“ štípla Hedviku a ta zavrtěla hlavou.

...

Ty dvě obří sochy s pokrčenýma nohama a rozevřenými křídly, překryté fialovým závojem, bylo všechno co výstava „Blue J.“ nabízela. U otevřeného vchodu nebyl nával ani díky barevně zvýrazněným slovům na ceduli, z části zakrývající reklamní poutač.

„Vstup zdarma! Blážo, chceš vidět anděly?“

Př...

Desetiletý Jakub nikdy nedal na to, co mu matka nakázala. A tak, když mu před rokem začala kázat, že do lesa nesmí dál než ke krmelci, přísahal, že se musí dozvědět proč.

Až teprve dnes měl příležitost dojít nepozorovaně sám až k malířově chalupě. Baba Zelnovská se pokaždé pokřižovala, když s...